Čeleď: chaluhovití (Stercorariidae)
Kosmopolitní čeleď. Podle DNA analýz jsou chaluhy příbuzné alkám (Alcidae) (Baker, Pereira, & Paton, 2007). Místem vzniku je pravděpodobně severní polokoule. Na jižní polokouli se vyskytují tři druhy rodu Catharacta.
Středně velcí ptáci (41-64 cm), samice jsou větší než samci. Samci mají většinou delší ocas (vzdušný tok). Prodloužená střední pera má pouze rod Stercorarius. Delší pera jsou ukazatelem kvality jedince (rostou 40 dní), mladým jedincům zpravidla před sezónou nestačí dorůst. Rod Catharacta nemá světlé formy jako rod Stercorarius. U malých druhů probíhá kompletní pelichání každý rok, u velkých obvykle v průběhu dvou let. Nedospělí jedinci bývají tmavší než adultní. Zobák je mohutný a horní čelist je hákovitě zahnutá. Na nohou mají plovací blány a ostré drápy. Tmavé zbarvení napomáhá při kleptoparazitismu. Mláďata jsou světlá nebo tmavá. Opeření těla je velmi husté, dovoluje inkubaci pod bodem mrazu. Obývají pobřežní biotopy, rod Stercorarius je více pelagický. Většinu zimy tráví nad mořem. V hnízdním období preferují menší druhy rodu Stercorarius tundru, velké druhy rodu Catharacta hnízdí na zemi bez vegetace nebo na skalách. C. maccormicki je nejjižněji zastiženým obratlovcem. Většinou loví solitérně, velké druhy někdy v hejnech doprovázejí lodě. V hnízdním období jsou koloniální, v koloniích mají „veřejná koupaliště“. Mají dobře vyvinuté solné žlázy. V teritoriu kolem hnízda mají pravidelné odsedávky. Často se živí kleptoparazitismem, jsou omnivorní. Tundrové druhy se živí drobnými savci (hraboš, lumík). Rod Catharacta často žere mršiny a krade vejce a mláďata ostatním vodním ptákům.
Jsou monogamní, páry jsou trvalé. Vykazují značnou věrnost teritoriu a urputně jej obhajují. Výjimkou je Stercorarius pomarinus, který je nomadický a Catharacta antarctica u které byla zjištěna simultánní polyandrie (někdy je dokonce považována za kooperativní polyandrii). Oba samci nejsou příbuzní, mláďata mohou mít jen jednoho nebo oba otce. Mladí nezkušení jedinci se často shlukují do „klubů“. Na okraji těchto klubů se snaží zahnízdit. V prvních letech se jim to zpravidla nepodaří, ale v následujících letech některý z jedinců ovládne prostor celého klubu a ostatní vyžene. Přestože jsou svazky trvalé, po ztrátě partnera jedinec brzy akceptuje jiného. Hnízdo je jamka v zemi, obvykle jich pár vyrobí několik a pak zvolí tu nejvhodnější. Vejce jsou inkubována mezi břichem a plovací blánou. Samice snáší většinou 2 vejce, u větších snůšek často vůbec nedojde k líhnutí, neboť se jim nedostane dostatečné teploty (mají pouze dvě nažiny a dvě nohy). Vejce jsou snášena ve dvoudenním intervalu, inkubují po snesení prvního vejce (asynchronní líhnutí). Druhé vejce je často o něco menší než první a vyvíjí se tedy rychleji (redukce asynchronního líhnutí). Mláďata jsou semi-prekociální a nidikolní. Díky častým konfliktům na hnízdě se mláďata pohybují v okolí hnízda a vracejí se jen v době krmení. Páry někdy přijmou za své i cizí opuštěné mládě, jindy je zabijí.
Hlavní znaky: Střední až velcí ptáci, štíhlí až masivní (40 až 60 cm, 0,25 až 1,9 kg). Silný zobák, na špičce hákovitý. Nosní otvory v ozobí. Dlouhá, špičatá křídla. Let rychlý a obratný, jindy nemotorný. Střední rýdovací pera prodloužená, u menších druhů výrazně. Nohy středně dlouhé, 4 prsty - 3 s plovacími blánami; zadní prst redukován. Menší druhy bělavé, svrchní strana tmavší (světlá a tmavá fáze), větší druhy jednotlivě hnědavé. Bílá báze ručních letek viditelná za letu. Rozšíření: Světová moře, hnízdí v tundře a na holých a opuštěných pobřežích. Většinou tažní nebo aspoň potulní. Hnízdní biologie: Monogamní, páry se udržují po celý život, vzácně i polygamní a koloniální. Hnízdo je jen kotlinka. Vejce: 2 (vzácně 1 nebo 3), třetí vejce se vylíhne jen výjimečně; mají jen 2 hnízdní nažiny. Sedí oba rodiče 30 dní; 1 hnízdění. Polokrmivá mláďata jsou vzletná po 45 až 55 dnech. Potrava: Ryby, korýši, drobní savci, vejce a mláďata jiných ptáků. Kleptoparaziti u jiných mořských ptáků, zejména racků a rybáků.