Čeleď: dytíkovití (Burhinidae)

Obývají Starý svět, stř. a J. Ameriku. Někdy byli díky vnějším podobnostem řazeni ke dropům (Otididae). Dnes je tato podobnost považována za konvergenci a dytíci jsou řazeni mezi bahňáky (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996). Podobnost rodu Esacus (Indie-Austrálie) s pobřežníkem (rod Dromas) je dnes také považována za konvergenci. Některé znaky kostry ukazují na příbuznost s rodem Pluvianus (Glareolidae). Podle DNA analýzy jsou nejpříbuznější štítonosům (Chionidae) (Baker, Pereira, & Paton, 2007).
Dytíci jsou středně velcí ptáci (32-59 cm), s poměrně krátkým krkem a relativně dlouhýma nohama. Nemají pohlavní dimorfismus, nedospělí jedinci vypadají podobně jako adultní. Mají krátký silný zobák, na konci zašpičatělý. U většiny druhů je zobák černý se žlutou bází. Nozdry jsou dlouhé, úzké a průchodné (nares perviae). Na nohou jsou v oblasti intertarsálního kloubu nápadné „bulky“. Zadní prst chybí, přední prsty jsou spojeny bazální blánou. Mají velkou kulatou hlavu, s velkýma světlýma očima (soumračná aktivita). Zbarvení je kryptické, za letu jsou nápadná bílá pole v křídlech. Ta slouží během toku nebo zastrašování. Létají podobně jako dropi, na zemi se pohybují velmi rychle. Pelichání letek je descendentní, celý proces trvá několik měsíců.
Centrum rozšíření je v tropech, mírný pás obývá pouze B. oedicnemus (Eurasie). Obývají otevřená suchá stanoviště, některé druhy potřebují blízkost vody (B. vermiculatus, Afrika). Nejsou plaší, často se vyskytují v blízkosti člověka. Většinu času tráví na zemi, jsou částečně gregaričtí (obzvláště v pohnízdní sezóně). Hlavní aktivita je během svítání a soumraku, B. vermiculatus je spíše denní. Nocují na zemi, často v hejnech. Živí se nejčastěji hmyzem, který sbírají ze země. Větší druhy žerou také drobné obratlovce (Esacus recurvirostris, Indie-Korea).
Hnízdí na zemi, jsou monogamní a hnízdí solitérně (malé skupiny u B. bistriatus, stř. a J. Amerika; B. senegalensis, Afrika). Jsou teritoriální, často zahání i jiná zvířata. Sezónní hnízdění bylo zjištěno pouze v mírném pásu (B. oedicnemus). Během toku samci pobíhají a zastavují se, aby ukázali zbarvení křídel. Hnízdo je jamka v zemi, samec samici ukazuje zobákem různá místa a samice vybírá místo k zahnízdění. V rámci páru se těsně před snášením vajec oba ptáci často „bouřlivě“ vítají, běží proti sobě s rozevřenými křídly a poté se proti sobě postaví se vztyčeným zobákem (také součást toku). Samice většinou snáší dvě vejce, výjimkou je jedno vejce u Esacus magnirostris (Malajsie-Austrálie). Snůška 4 vajec u B. oedicnemus je výsledkem snášení dvou samic do jednoho hnízda. Inkubují obě pohlaví, po dobu 24-27 dní. Mláďata jsou prekociální a nidifugní, již v prvním dni opouštějí hnízdo. V případě nebezpečí dokáží rodiče přenášet mláďata.

Hlavní znaky: Středně velcí až velcí bahňáci (32 až 55 cm, 1 kg) mají velkou hlavu a velké žluté nebo oranžové oči; částečně noční. Zobák středně dlouhý, rovný nebo silně zahnutý, silný až masivní. Dlouhá, široká a zaoblená křídla, výrazně vzorovaná. Dobří a vytrvalí letci. Dlouhé silné nohy, 3 prsty částečně s plovacími blánami. Ekologicky spíše připomínají dropy. Nenápadné opeření, většinou hnědavé, žíhané. Rozšíření: WP, AF, OR, AU, NT; otevřená krajina bez větší vegetace, blízko vody, ale i polopouště. Severní druhy jsou tažné, tropické potulné. Hnízdní biologie: Hnízdo jen plochá kotlinka. Vejce: 2, bílá až hnědavá. Sedí oba rodiče 25 až 27 dnů; 1 hnízdění (zřídka 2). Nidifugní mláďata s velkýma nohama opatrují rodiče asi 40 dnů. Potrava: Drobní obratlovci, bezobratlí, podle druhu.

Druhy