Čeleď - kasuárovití (Casuariidae)
Kasuáři jsou blízce příbuzní Emu (Dromaiidae), vyskytují se na Papue-Nové Guinei a v severní Austrálii. Obě čeledi se pravděpodobně vyvinuly ze společného předka v pleistocénu (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992).
Kasuáři (C. casuarius) dosahují výšky až 170 cm, při tělesné hmotnosti 58 kg. Na hlavě mají výraznou „helmu“, která je u samic větší. Zároveň jsou samice nápadněji zbarvené a větší než samci (reverzní pohlavní dimorfismus). Helma nevznikla protažením lebečních kostí, ale je vyplněna pěnovitou hmotou. Její funkce není dosud uspokojivě vysvětlena, pravděpodobně slouží jako štít při prodírání hustou vegetací. Helma je plně vyvinuta jen u adultních jedinců. Další zajímavostí jsou nápadné laloky na krku, obvykle pestře zbarvené. Tyto laloky zřejmě slouží jako vnitrodruhový signál v hustém tmavém porostu. Kasuáři mají na zadní noze tři prsty. Palec na noze nese až 10 cm dlouhý dýkovitý dráp k účinné obraně. Při vyplašení s mláďaty mohou být velmi nebezpeční, útoku předchází vztyčený postoj a nápadný hluboký hlas. Opeření je velmi hrubé, slouží jako ochrana před trnitou vegetací. Paosten (hyporhachis) je podobně jako u emu prakticky stejně dlouhý jako hlavní osten. Rýdovací pera jsou zcela redukována, letky jsou redukovány na 5-6 holých brků, chránící boky při prolézání vegetací. Kasuáři dobře plavou a překonávají bez obtíží i jezera. Kasuáři obývají deštné lesy, především primární porosty. C. casuarius vyhledává porosty ve středních nadmořských výškách, C. unappendiculatus je druhem nížinných tropických lesů a C. bennetti obývá horské lesy v nadmořské výšce až 3 000 m. Všichni kasuáři žijí solitérně, kromě hnízdního období. Jsou aktivní v časných ranních a pozdě večerních hodinách, kdy sbírají potravu ze země nebo z nízkých větví. Hlavní potravou jsou plody, nejčastěji čeledí Myrtaceae a Lauraceae. Jídelníček si příležitostně doplňují hmyzem, drobnými obratlovci a příležitostně též mršinami.
Hnízdní období začíná v období červenec-říjen, v období hojnosti plodů. Samci před hnízděním obývají okrsky o rozloze 1-5 km2, ale nebyla zjištěna agresivita vůči jiným samcům. Jakmile samice vstoupí do okrsku samce, samec se jí opakovaně dvoří, až je postupně samicí akceptován a může ji doprovázet. Později samec obchází samici se vztyčeným peřím na zádech a ozývá se „bu-bu-bu“. V průběhu kopulace samec samici uklidňuje probíráním peří na zádech a čištěním hlavy. Podobně jako u ostatních běžců mají samci penis. Po páření se samice zdržuje v teritoriu samce, dokud nesnese 3-6 vajec do hnízda (předem připraveného samcem). Poté samice vyhledá dalšího samce, v průběhu hnízdní sezóny vystřídá 2-3 samce. Samec inkubuje snesená vejce a stará se o mláďata. Doba inkubace se pohybuje mezi 30-56 dny. Samec pečuje o mláďata po dobu devíti měsíců, pohlavně dospívají ve třetím roce života.
Hlavní znaky: Velcí ptáci (výška 1,1 až 1,7 m, do 58 kg). Na hlavě kostěné výrůstky v podobě přilby. Hlava a krk lysé, výrazně zbarvené, často s kožními laloky. Opeření černé, hrubé a převislé, letky redukované nebo zcela chybí, silné nohy; 3 prsty, na vnitřních ostré drápy. Obě pohlaví stejně zbarvená. Samice větší. Rozšíření: AU; husté tropické lesy; stálí. Hnízdní biologie: Hnízdo upravené místo v lese. Vejce 3 až 6, světle až tmavozelená, hladká nebo drsná. Sedí samec 30 až 56 dní. 1 snůška. Nidifugní mláďata vodí samec nebo oba rodiče 3 až 4 měsíce. Potrava: Rostlinné výhonky, semena, plody, hmyz, menší obratlovci.