Ústřičníkovití (Haematopodidae)

Kosmopolitní čeleď obývající pobřeží všech oceánů. Všechny druhy jsou buď černobílé, nebo černé. Černé druhy jsou odvozenější. Jedinou výjimkou je novozélandský Haematopus unicolor, který může být černý nebo černobílý. Klasifikaci v rámci skupiny ztěžuje sympatrický výskyt jednotlivých druhů. Mláďata starosvětských a novosvětských druhů se liší zbarvením nohou a korunky, dospělí se liší zbarvením duhovky. Většina druhů se vyskytuje na jižní polokouli. Dříve se uvažovalo o vzniku ústřičníků v Eurasii, v pliocénu pronikli na jih a kolonizovali zbytek světa. Dnes se předpokládá, že vznikli spíše na jižní polokouli a recentního rozšíření dosáhli díky rozdělení Gondwany (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996). Jsou blízce příbuzní tenkozobcům (Recurvirostridae) (Baker, Pereira, & Paton, 2007). Černé formy mají kratší zobák, žijí většinou na skalních útesech a nikdy neobývají vnitrozemí. Černobílé formy se vyskytují i ve vnitrozemí.
Středně velcí ptáci (40-51 cm), všechny druhy jsou velmi podobné. Černé druhy bývají větší než černobílé. Samice jsou větší a mají delší zobák. Délka zobáku je variabilní v rámci druhů i podle způsobu obživy. Ramfotéka je keratinizována, na konci je nejtvrdší. Zobákem probíhá řada nervů k herbstovým tělískům, ústřičníci loví taktilním způsobem. Druhy, které získávají potravu z měkkých povrchů, mají zobák špičatější a citlivější. Mají dobře vyvinuté solné žlázy. Křídla jsou poměrně dlouhá, ocas je krátký. Let je rychlý a přímý. Dobře se pohybují po zemi, nohy jsou silné. U skalních druhů jsou prsty na nohou často amputované od ostrých výčnělků skal. Pelichání ručních letek je descendentní, pelichání loketních letek začíná později. Většina druhů obývá pobřeží, některé druhy nebo geografické rasy obývají také vnitrozemí (např. H. ostralegus longipes; H. leucopodus, Patagonie). V mimohnízdním období se stahují na pobřeží. Některé druhy obývají skály (např. Haematopus bachmani, Z S. Amerika), nebo využívají více biotopů (např. H. moquini, J Afrika). V hnízdním období jsou ústřičníci teritoriální, H. longirostris (Austrálie) H. moquini a H. chathamensis (Chatham islands) udržují teritoria v průběhu celého roku. Černé formy většinou vytváří jen malé skupiny, černobílé druhy až tisícová hejna. Často společně nocují. Žerou většinou různé členovce a červy. Často se živí plži, mlži a krabi. Skalní druhy žerou nejčastěji měkkýše. Potrava v noci a ve dne může být odlišná. Používají celou řadu loveckých taktik.
Všechny druhy jsou monogamní, ale časté jsou také mimopárové kopulace. Někdy udržují stejné hnízdní teritorium po dobu až 20 let (H. ostralegus). Neteritoriální je pouze H. longirostris (Austrálie). Hnízdí v létě. Hnízdo na zemi staví především samec. Hnízdí jednou do roka, všechny druhy severní polokoule mají 3 vejce. Na jižní polokouli mají tříkusové snůšky pouze H. longirostris a H. unicolor (Nový Zéland). Ostatní druhy jižní polokoule snášejí 2 vejce. Ve velkých koloniích mají ústřičníci většinou menší snůšky. Některé druhy mají zajímavou inkubační strategii, H. palliatus (Nový svět) snáší obvykle tři vejce, největší je 2. vejce. S inkubací nezačíná dříve, než je sneseno druhé vejce, často je vyvedeno pouze mládě z tohoto vejce. První vejce je vystaveno značnému predačnímu tlaku (často zmizí ještě před snesením druhého vejce) a poslední vejce je znevýhodněno díky asynchronnímu líhnutí. H. moquini nemá vejce různě velká, zasedá již na 1. vejce (predační tlak na obě vejce je srovnatelný). Inkubace trvá 24-30 dní. Druhy, které hnízdí ve vyšších zeměpisných šířkách, mají kratší inkubaci. Inkubuje převážně samice. Mláďata jsou prekociální, ale kompletně nidikolní. Mláďata sice opouštějí hnízdo po 24 hodinách, ale jsou rodiči krmena až do doby vzletnosti (33-49 dní). První adaptace umožňuje mláďatům snížit riziko predace a druhý způsob umožňuje rychlý vývoj mláděte, neboť se spoléhá na zkušené rodiče. Přesto mláďata často umírají hlady, rodiče nejsou někdy schopni zajistit dostatek potravy. Průměrně produkují méně než jedno mládě ročně. Pohlavní dospělosti dosahují zpožděně (3 roky) díky dlouhověkosti (až 14 let).

Hlavní znaky: Velcí, černí nebo pestře zbarvení pobřežní ptáci s dlouhým, rovným a silným zobákem (40 až 45 cm, 400 až 700 g). Obě pohlaví stejně zbarvena; samičky větší a s delším zobákem. Rozšíření: WP, EP AF, OR, AU, NA, NT. Obyvatelé pobřeží, z nichž někteří žijí i kolem vnitrozemských vod. Částečně tažní, většinou však jen lokální migrace, nebo usedlí. Hnízdní biologie: Hnízdo jen kotlinka. Vejce: 2 až 4, maskovaná. Sedí oba rodiče 24 až 27 dní; 1 hnízdění. Nidifugní mláďata vzletná za 35 až 42 dní. Potrava: Bezobratlí, většinou mlži.

Druhy