Čeleď: čápovití (Ciconidae)

Obývají celý svět kromě Nearktidy. Nejstarší fosilní nálezy pocházejí z eocénu. Fosílie moderních druhů byly nalezeny ve vrstvách miocénu a pleistocénu (např. Jabiru mycteria – 140 tis. let). Na základě DNA hybridizace byli řazeni do příbuznosti kondorů (Cathartidae) (Sibley & Ahlquist, 1990). Dnes jsou považováni za bazální skupinu brodivých (Prum, et al., 2015). Čeleď je členěna do tří podčeledí:
(1) Mycterini – malí lesní čápi a zejozobové (Mycteria, Anastomus),
(2) Ciconii – středně velcí čápi (Ciconia),
(3) Leptoptilini – velcí čápi, často koloniální (Leptoptilos, Jabiru, Ephippiorhynchus) (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992). Podle DNA hybridizace není skupina Leptoptilini monofyletická, rod Leptoptilos je příbuznější rodu Mycteria (Slikas, 1997).
Čápi jsou středně velcí, dlouhonozí ptáci (70-152 cm, 1,3-9 kg). Samci bývají o něco větší než samice. Pohlavní dimorfismus ve zbarvení není nápadný, kromě zbarvení očí u rodu Ephippiorhynchus. Zobák je dlouhý, masivní, štěrbinovité nozdry jsou umístěny na bázi zobáku. Tvar zobáku odpovídá potravní ekologii, rod Ciconia má zobák „normální“, rody Ephippiorhynchus a Jabiru mají zobák dlouhý mírně prohnutý nahoru k nabodnutí kořisti v mělké vodě. Rod Leptoptilos má masivní zobák k otevírání mršin (holá kůže na hlavě a krku, jen řídké prachové peří). Rod Mycteria má zobák dlouhý a úzký, na konci špičatý a prohnutý směrem dolů, adaptovaný k lovu ryb taktilním způsobem (konec zobáku je velmi citlivý). Rod Anastomus má prohnuté čelisti, uprostřed tak vzniká mezera (vybírání šneků z ulit). U rodu Leptoptilos je výrazný hrdelní vak, užívaný převážně k termoregulaci a při námluvách (podobně jsou také zbarvena holá místa). Krk je u všech druhů dlouhý, stejně jako nohy. Obojí zvětšuje dosah při lovu. Prsty na nohou jsou u báze spojeny blánou. Křídla jsou dlouhá a široká, přizpůsobená ke kroužení. Hejna nelétají ve specifickém tvaru, výjimkou je Ciconia maguari (J. Amerika), kteří pravidelně létají v hejnech ve tvaru písmene „V“. Na rozdíl od volavek mají za letu krk natažený, kromě rodu Leptoptilos. Ocas je krátký a nohy jej za letu daleko přesahují. Svrchní krovky ocasní jsou stejně dlouhé jako ocasní pera. Ocas je rovný, lehce vykrojen u C. maguari a C. episcopus (Afrika, JV Asie). Zbarvení je většinou kombinace černé a bílé. Často mají barevný zobák (např. Ephippiorhynchus). Mláďata jsou většinou šedá nebo šedohnědá. Nemají ozdobná pera jako volavky, ale u některých druhů se vyvinula různá pera. Rod Ciconia má na krku „zástěrku“, C. nigra má spodní krovky ocasní velmi dlouhé a tuhé, ukazuje je při námluvách. Pelichání probíhá buď v období hnízdění (C. ciconia) nebo v pohnízdním období (rod Leptoptilos). Letky pelichají směrem od těla nebo zcela náhodně. Mláďata přepeřují do šatu dospělých ve 2-4 letech.
Tropické druhy řeší hrozbu přehřátí několika způsoby: (1) vak u rodu Leptoptilos, (2) zrychlené dýchání u C. maguari, odfrkování u ostatních, (3) urohydróza, kálení na nohy, (4) roztažením křídel u M. leucocephala (JV Asie) a Ciconia episcopus, (5) ochlazování mláďat na hnízdě donesenou vodou v zobáku (E. senegalensis, Afrika; Anastomus oscitans, Indie a JV Asie), (6) stání na jedné noze, které snižuje se expozici holých míst slunečním paprskům a (7) schováním hlavy do opeření (rod Ciconia). Centrum rozšíření je v tropech, pouze tři druhy zasahují do mírného pásu (C. ciconia, C. nigra, C. boyciana). Většinou obývají sladké mokřady, kde loví kořist ve vodě (rody Mycteria, Anastomus), některé druhy jsou víceméně terestrické (rod Leptoptilos a C. abdimi). Často preferují malé vodní nádrže. Mezi lesní druhy patří C. nigra. Na pobřeží a v mangrove se vyskytuje jen málo druhů (Mycteria americana, stř. a J. Amerika; M. cinerea, Borneo; Leptoptilos javanicus, JV Asie). Většinou jsou denní, rod Mycteria může díky taktilnímu způsobu lovit v noci. Živí se hlavně živočišnou stravou, nejčastěji malými rybami, obojživelníky, hmyzem a drobnými obratlovci (C. ciconia často loví hraboše r. Microtus). Jednotlivé rody mají odlišnou strategii. Rod Mycteria loví nejčastěji ryby v mělkých kalných vodách. Rod Anastomus loví sladkovodní plže, často kolektivně africký A. lamelligerus doprovází hrochy, pokud nelezne měkkýše zarazí mu spodní čelist pod operculum a přetne kolumelární sval. Asijský A. oscitans produkuje narkotický sekret, který uvolňuje svalstvo spojující lastury. Čápi rodu Ciconia jsou spíše oportunisté, s výjimkou C. abdimi (Afrika), který loví především rovnokřídlé v travním porostu. Rody Ephippiorhynchus a Jabiru loví převážně ryby v mělkých vodách, za pomalé chůze podobně jako kladivouši (Scopidae) nebo čeká na místě. Rod Leptoptilos se živí převážně mršinami, ale většinou čeká, až mršinu otevřou supi. Doplňkově se živí podobnou potravou jako rod Ciconia, nejčastěji u vysychajících kaluží.
Většinou potřebují k hnízdění stromy (výjimka u C. ciconia, C. abdimi). Někdy hnízdí na skalách (Mycteria ibis, J. Amerika; M. leucocephala, JV Asie). C. maguari je jediný čáp hnízdící na zemi, často v rákosí. Některé druhy jsou koloniální (rody Mycteria a Anastomus, Leptoptilos, C. abdimi - Afrika), ostatní hnízdí solitérně. Zvukové projevy jsou chabé (díky absenci syrinxu), nejčastěji se ozývají klapáním zobáku. Kolonie občas vytváří také C. ciconia, C. maguari a C. boyciana. Hnízdění je u většiny druhů sezónní. Po příletu na hnízdiště samci začnou obhajovat hnízdiště. Námluvy mají poměrně složitý průběh, zahrnují řadu postojů a klapání zobákem. Solitérní druhy mají svazky stálé, koloniální druhy si vytváří každý rok nový svazek. Samec přináší materiál na hnízdo a samice staví. Často společně s čápi hnízdí v jejich hnízdech jiné druhy, u C. ciconia vrabci a špačci, u rodu Jabiru také papoušci. Samice snáší většinou 3-5 vajec, inkubují obě pohlaví. Inkubace trvá 25-38 dní, líhnutí je asynchronní. Mláďata se líhnou nidikolní s řídkým prachovým opeřením. O mláďata se starají obě pohlaví, doba hnízdní péče trvá obvykle 50 dní. Ještě po vylétnutí z hnízda se rodiče o mláďata po několik týdnů starají. Mladí čápi začnou hnízdit ve 3-5. roce života.

Hlavní znaky: Velcí až obrovští ptáci (70 až 152 cm, 1,3 až 9 kg) s dlouhým, silným a špičatým zobákem; vzhled a zabarvení rozdílné. Krk a nohy dlouhé. Přední prsty částečně s plovací blánou. Krátký a zaokrouhlený ocas. Masivní tělo. Peří černé, bílé, šedé, výrazně vzorované; u některých druhů obličej a krk lysé. Vytrvalí letci, křídla velká a široká; rozpětí 145 až 320 cm. Krk v letu natažený. Rozšíření: WP, EP, AF, OR, AU, NA, NT; rozličné, většinou otevřené, terény v blízkosti vod. Severnější druhy jsou tažné. Hnízdní biologie: Hnízda jednotlivě nebo v koloniích, stavěná z větví na stromech nebo na skalách. Vejce: 3 až 5 (vzácně 1), bílá, později špinavě bílá. Oba partneři vysedávají 25 až 38 dnů. Mláďata krmivá, vzletná za 50 až 126 dnů. Potrava: Ryby, malí obratlovci, hmyz, mršiny; podle druhu.

Druhy