Čeleď: albatrosovití (Diomedeidae)

Albatrosi obývají moře a oceány. Nejstarší nálezy pocházejí z eocénu. Jedná se o ptáky jižní polokoule, časem se rozšířili také na severní polokouli. Druhy rodu Diomedea jsou rozděleny do několika skupin. První skupinou jsou velcí albatrosi (D. exulans, D. epomophora, D. amsterdamensis) s dlouhým hnízdním cyklem, hnízdící 1-2x v průběhu dvou let. D. amsterdamensis je pravděpodobně poddruhem D. exulans. Další skupinu tvoří pět středně velkých druhů s tmavým hřbetem a často výrazně zbarveným zobákem (rod Thalassarche). Phoebastria irrorata z galapážských ostrovů je nejspíš primitivním druhem (jednoduché zbarvení, nestaví hnízdo). Tři druhy, které pronikly na severní polokouli, jsou pravděpodobně příbuzné (Nunn, Cooper, Jouventin, Robertson, & Robertson, 1996). Vzhledově a životním cyklem jsou ale nepodobní, Phoebastria albatrus prochází podobně jako velké druhy dlouhým cyklem pelichání od tmavého mláděte po bílého adultního jedince. Phoebastria immutabilis má v dospělosti záda tmavá, P. nigripes je celý tmavý. Rod Phoebetria zahrnuje dva druhy s dlouhým ocasem a celkově tmavým zbarvením (ostrovy jižních moří).
Albatrosi mají největší rozpětí v rámci ptačí říše (Diomedea exulans: 350 cm, 12 kg). Většina druhů je o něco menší, v rozpětí dosahují přibližně 200 cm. Za letu nad hladinou využívají dynamické plachtění, díky různým rychlostem větru (rychlejší u hladiny). Mezi různými vrstvami vzduchu se přesouvají prakticky bez mávnutí křídel. Na hladinu usedají pouze za vichřice nebo za bezvětří, kdy ptáci plavou na hladině nebo sedí na souši. Dlouhá úzká křídla nejsou vhodná pro aktivní let, a pokud klesne rychlost větru pod 18 km/hod tak usedají na hladinu. Při vzlétnutí musí běžet po hladině, zpravidla proti větru. V hnízdních koloniích jsou krátké skloněné rozletové dráhy („runways“), kde nejsou žádná hnízda. Také přistání u hnízda jim činí potíže. Obzvláště na začátku hnízdní sezóny, kdy jedinci nejsou obeznámeni s povětrnostními podmínkami nad přistávací plochou. Občas dochází také k vážným zraněním.
Zobák a hlava jsou mohutné, krk je krátký a silný. Zobák je pokryt několika rohovinovými štítky, kostěné trubicovité nozdry slouží především k čichu a jako vývod solné žlázy. Díky dobře vyvinutému čichu jsou albatrosi schopni individuálního rozlišení, bezpečně poznají také své hnízdo a mláďata. Albatrosi zapáchají, díky přítomnosti oleje v žaludku. Nohy jsou krátké, silné a pohyb na souši je kolíbavý. U druhu Phoebastria irrorata se typ chůze stal součástí námluv. Tři přední prsty jsou spojeny plovací blánou. Zbarvení je většinou černobílé (záda tmavá, spodina bílá), na hlavě často bývá oční proužek. U Thalassarche melanophris připomíná obočí. „Obočí“ při ostrém záření odklání paprsky od oka. Mláďata bývají tmavě zbarvena. Dospělí jedinci mohou být čistě bílí, s výjimkou černých letek. O pelichání se prakticky nic neví, neboť k němu dochází na moři. Rod Phoebetria se vyznačuje tmavým zbarvením těla, dlouhým ocasem a černým zobákem s podélnou rýhou na spodní čelisti. Ta je buď žlutá, nebo modrá. Kolem oka mají navíc světlý kroužek. Mláďata vypadají podobně jako rodiče.
Obývají oceány celého světa s výjimkou severního Atlantiku. P. irrorata, D. nigripes a T. melanophris jsou nejméně pelagičtí. V místech kde je hojná potrava se mohou objevit poměrně velká hejna. Nejčastější potravou jsou olihně, které v noci migrují k hladině. Ve dne loví ryby, medůzy a vilejše. Často následují lodě, někdy i po několik dní a nocí. Potravu sbírají během plavání na hladině. Menší druhy se dokáží skokem potopit pro kořist pod hladinou. Velké druhy využívají kleptoparasitismus, nejčastěji útočí na tereje (Sulidae).
Hnízdní cyklus je u velkých druhů extrémně dlouhý, trvá déle než jeden rok. V případě úspěšného vyhnízdění je další hnízdění možné až napřesrok. Pohlavní dospělosti dosahují ve 3-4 letech, obvykle hnízdí ještě později. Většina druhů hnízdí ve velkých koloniích, kde jsou hnízda rovnoměrně rozmístěna. Tím se snižuje agresivita mezi hnízdícími jedinci. Hnízdo brání rychlými výpady zobáku. Námluvy a teritoriální obrana obsahují řadu různých postojů, kde jedinci vyjadřují sociální postavení. První se na hnízdiště vracejí samci a brání hnízdiště před ostatními samci. Albatrosi většinou žijí celý život s jedním partnerem, námluvy před každým hnízděním mohou probíhat na souši i na moři. První námluvy jsou nejsložitější, s postupem času se zjednodušují. Proto rozvody nejsou běžné. Všechny druhy jižní polokoule staví hnízdo s výstelkou, druhy severní polokoule mají hnízdo jednodušší (jamka v zemi), galapážský P. irrorata vůbec nestaví hnízdo a vejce je přesouváno podle sousedních párů. Před hnízděním tvoří tukové zásoby (samice na výrobu vejce, samec pro začátek inkubace). Albatrosi snášejí jen jedno vejce, v případě neúspěšného hnízdění nedochází ke snesení náhradního vejce. Doba inkubace trvá 65-79 týdnů, sedí střídavě obě pohlaví. S inkubací začíná samec, sedí několik dní bez přísunu vody a potravy. Rodiče se střídají na hnízdě až do stáří mláďat 3-4 týdny. Poté jsou mláďata na hnízdě sama a rodiče přilétají s potravou (nejdříve každý den, později se intervaly prodlužují). Mláďata jsou krmena směsí ryb a hlavonožců s žaludečními šťávami. Olejovitá kaše je energeticky velmi bohatá a brání předčasnému vyhladovění mláděte. Albatrosi se mohou dožít věku až 40 let, velká část mláďat (70%) však zahyne v prvním roce života.

Hlavní znaky: Velcí mořští ptáci, dobří letci letci a plachtaři (68 až 135 cm, 3 až 12 kg). Zobák středně dlouhý, silný, na konci hákovitý. Po stranách zobáku otevřené nosní rourky. Velmi dlouhá, štíhlá a špičatá křídla. Rozpětí 178 až 350 cm, zvýšený počet ručních letek. Nohy velmi krátké, 3 přední prsty s plovací blánou. Krátký ocas na konci okrouhlý až dlouze zašpičatělý. Opeření hnědé, šedé nebo bílé s tmavou svrchní stranou, u obou pohlaví stejné. Rozšíření: EP, AF, AU, NT, PA, AN. Otevřená moře, hnízdí na oceánských ostrovech. Vysloveně tažní. Hnízdní biologie: Ritualizované toky. Hnízdí v koloniích. Hnízdo z rostlinného materiálu nebo z hlíny, často i chybí. Oba partneři sedí 65 až 79 dnů; 1 hnízdění. Nidikolní mláďata jsou vzletná po 120 až 278 dnech. Potrava: Ryby a korýši.

Druhy