Čeleď: buřňákovití (Procellariidae)

Buřňáci se vyvinuli v eocénu, odštěpením od ostatních trubkonosých. Centrem výskytu je jižní polokoule, odkud expandovali také na sever. Pravděpodobně mají společného předka s tučňáky, nejbližším příbuzným je zřejmě Eudyptula minor. Další blízcí příbuzní jsou pravděpodobně potáplice (Gaviiformes) a možná také fregatky (Fregatidae) (Sibley & Ahlquist, 1990). O monofyletickém původu čeledi se dodnes pochybuje. Občas jsou členěni do dvou podčeledí (Fulmarinae a Procellarinae). Podle ekologie a rozšíření se tradičně dělí do čtyř skupin (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992):
(1) Rody Macronectes, Fulmarus, Thalassoica, Daption a Pagodroma. Jsou rozšířeni od Arktidy po Antarktidu, jedná se o nejméně uniformní skupinu v rámci čeledi (různé zbarvení, velikost i ekologie). Preferují chladné vody v okolí pólů, v teplejších vodách sledují studené proudy. Hnízdí na skalách a mají denní aktivitu.
(2) Středně velcí buřňáci velkého rodu Pterodroma a Bulweria. Jsou pelagičtí, obývají širokou škálu studených i teplých moří. Hnízdí v norách a ve skalních puklinách. Nory navštěvují převážně v noci. Často mají na hrudi výrazný proužek. Jedná se o nejméně probádanou skupinu ptáků, dosud panují obavy nad správným zařazením do rodu (Pterodroma), někdy se uvažuje o více samostatných rodech.
(3) Rody Pachyptila a Halobaena jsou rozšířené na jižní polokouli v sub- a antarktické zóně. Skupinu spojuje podobné zbarvení, rod Pachyptila je specializován k lovu drobných korýšů (rozšířený zobák s lamelami), rod Halobaena žere krill. Jsou pelagičtí, hnízdí v norách, které navštěvují v noci. V křídlech mají pruh ve tvaru písmene „M“.
(4) Rody Procellaria, Calonectris a Puffinus obývají oceány mezi všemi kontinenty. Pravděpodobně u nich došlo k cirkulární radiaci kolem celé zeměkoule. Hnízdí v norách. Mají nápadně delší zobák než předešlé skupiny, s malým „nehtem“. Rody Calonectris a Procellaria jsou spíše vzdušní, mají dlouhá křídla a potravu sbírají za letu. Více aquatický rod Puffinus má křídla a ocas kratší, potravu sbírá během plavání na vodě. Zástupci rodu Procellaria jsou většinou tmaví, s výjimkou P. cinerea.
Obývají oceány celého světa, většinu času tráví na moři. Samice jsou o něco menší než samci. Dlouhý zahnutý zobák je pokrytý několika rohovinovými štítky. Jejich uspořádání je klíčovým znakem při determinaci. Na konci zobáku je ostrý „nehet“, který usnadňuje manipulaci s mořskou potravou. Podobná adaptace se vyvinula také u veslonohých (Pelecaniformes). Trubicovité nozdry jsou občas spojeny do jednoho vývodu, což vede ke zlepšení čichových schopností (např. rod Macronectes, který se z velké části živí mršinami). Podobně jako albatrosi zapáchají po olejovitém výměšku v žaludku, který proniká i skrz peří. Podle čichu poznají svou hnízdní noru také v noci. Zbarvení je různé, u obou pohlaví podobné. Mláďata jsou často podobně zbarvena jako adultní jedinci. Zimní a letní šat je také podobný. Pelichání letek probíhá v pohnízdním období, většinou descendentně, ale u některých druhů simultánně. Ptáci nikdy nejsou zcela neschopni letu. Velké druhy (M. giganteus) využívají dynamické plachtění podobně jako albatrosi. Menší druhy létají rychle, za časté změny směru a třepotání.
Hnízdí koloniálně, hnízdit začínají ve 3. roce života. K hrabání nor používají nohy a zobák. U druhů s noční aktivitou jsou námluvy založeny na zvukových projevech. Složité rituály u buřňáků chybí. Samice snáší jen jedno vejce, která střídavě zahřívají obě pohlaví (střídají se po několika dnech). Doba inkubace trvá průměrně 55 dní. Jakmile může mládě samo regulovat vlastní teplotu, rodiče jej opouští a občas se vracejí s potravou. Mláďata jsou krmena olejovitou kaší z volete dospělých. Po dosažení kompletního opeření mláděte jej rodiče opouštějí, po několika dnech mládě opustí noru a odletí na moře.

Hlavní znaky: Malí až velcí (28 až 90 cm, 130g až 4 kg) plachtiví mořští ptáci s dlouhými, štíhlými křídly, rozpětí do 2 m. Krátký ocas. Zobák krátký až střední, štíhlý až silný, na konci hákovitý. Nosní rourky nad zobákem. Krátké nohy; 3 prsty s plovacími blánami. Opeření černé, bílé, hnědavé nebo šedé, tmavá svrchní strana a světlejší spodina, u obou pohlaví stejné. Samci jsou větší než samice. Rozšíření: Široké rozšíření na mořích, hnízdí na mořských ostrovech, tažní. Hnízdní biologie: Více či méně koloniální, hnízdí na skalních římsách nebo v horách. Vejce: 1 (25 až 273 g). Sedí oba rodiče 43 až 69 dnů; 1 hnízdění. Nidikolní mláďata vzletná po 70 až 105 dnech. Potrava: Ryby, hlavonožci a korýši.

Druhy