Čeleď: dropovití (Otidiade)

Dropi obývají Starý svět kromě severních oblastí. Jedná se o homogenní skupinu ptáků, dříve byli často považováni za příbuzné jeřábů (Gruidae), někdy byli též řazeni k běžcům (Struthioniformes) a hrabavým (Galliformes) (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996). Recentní studie DNA znaků poukazují na příbuznost s turaky a kukačkami (Jarvis, et al., 2014) (Prum, et al., 2015). Čeleď je stará 60-70 mil let. Na rozdíl od ostatních krátkokřídlých nemají zadní prst, nemají mazovou žlázu, mají drobivý prach s růžovým nádechem (porfyrin) a hexagonální uspořádání štítků na nohou. Vnitřní členění není dosud uspokojivě vyřešeno. Například rod Eupodotis je pravděpodobně polyfyletický (E. rueppellii vytváří samostatnou linii na bázi všech ostatních dropů). Na základě DNA analýzy (geny pro cytochrom-b) nezískalo podporu původní rozdělení na černobřiché a světlobřiché formy. Rod Chlamydotis (Afrika-Eurasie) je pravděpodobně příbuzný rodům Otis (Eurasie), Afrotis (Afrika) a zbytku rodu Eupodotis. Sesterskou skupinou jsou rody Sypheotides (Indie) a Houbaropsis (Indie) - modifikace letek, podobné námluvy a také rod Lophotis (Afrika). Mezi primitivnější druhy patří zástupci rodů Lissotis (Afrika), Neotis (Afrika) a Ardeotis (Afrika). V rámci Afriky se uvádí dvě centra vzniku dropů – V a J Afrika (Pitra, Lieckfeldt, Frahnert, & Fickel, 2002).
Všichni dropi jsou pozemní ptáci, vůbec nevyužívají stromy. Létají neochotně, ale dokáží letět na velkou vzdálenost. Mají dlouhé nohy bez zadního prstu, krátké prsty, dlouhý krk, krátký a široký ocas. Tělesné rozměry jsou variabilní (40-120 cm, 0,4-18 kg). Samci jsou větší než samice, dimorfismus ve zbarvení je nápadný. Zbarvení je spíše kryptické, černé břicho u několika afrických rodů slouží během námluv jako optický signál. V hnízdní době mají samci většiny rodů na prsou ozdobná pera, často mají chocholky. Ardeotis australis má nafukovací jícen, Tetrax tetrax má zúženou 7. RL, která během toku vydává za letu zvuk. První šat nedospělých jedinců je po třech měsících vyměněn za druhý šat mláďat. Kompletní pelichání letek trvá několik měsíců, postupuje descendentně a má několik center. Často využívají prachové koupele. Zobák není specializovaný, je poměrně krátký. Mají dobře vyvinuta slepá střeva a postrádají vole. Vesměs jsou to druhy otevřené krajiny, pouze rody Afrotis, Lophotis a Lissotis jsou keřoví a žijí skrytě. Nejvíce pouštní je Neotis nuba a rod Chlamydotis. Formování hejn je typické hlavně pro větší druhy, vždy se více hejnují samci. Neotis ludwigii tvoří hejna samců a samice žíjí solitérně. Obecně platí, že černobřiché druhy jsou solitérní, žijí v uzavřeném terénu a mají vzdušné námluvy. Světlobřiché africké druhy jsou gregarické, obývají otevřený terén a nemají vzdušný tok. Eupodotis caerulescens, E. rueppelii, E. vigorsii formují rodinná hejna s mláďaty („group territorial behaviour“). Největší hejna byla zaznamenána u Tetrax tetrax, bez sexuální segregace (až 1 000 ex.). Jsou omnivorní, ale hlavní složkou potravy jsou rostliny. U Neotis denhami byla zjištěna obrana svého termitiště před ostatními ptáky. Žerou také vejce, ještěrky, hady a zvířata sražená auty. Dropi mají tendenci sbírat barevné věci podobně jako pštrosi. Vydrží delší dobu bez pití, vodu získávají z potravy.
Palearktické druhy hnízdí na jaře, ostatní podle potravní nabídky. Pouštní druhy většinou hnízdí v období dešťů. Z důvodu menší nápadnosti většinou neformují páry. Eupodotis senegalensis je monogamní po celý rok (pár a jeden samec-potomek, skupina je teritoriální). Mladý samec pomáhá bránit teritorium. Monogamní jsou zřejmě všichni dropi rodu Eupodotis. Samci dospívají později než samice, díky větším tělesným rozměrům. U druhu Otis tarda jsou dospělí samci neteritoriální a solitérní. Ve zdravé populaci je vysoké procento nedospělých samců, kteří se potulují ve skupinách. Postupně s dospíváním se u nich zvyšuje agresivita. Mezi těmito samci je určitá hierarchie, ale nehájí vlastní teritoria. Samice pak chodí mezi nimi a vybírají si. Jde spíše o promiskuitní, částečně regulovaný systém. Otis tarda je jediný druh, který není vokální v průběhu toku. U rodů Ardeotis a Chlamydotis samci hájí různě velká teritoria. Vzdušný tok je typický pro všechny druhy rodů Lissotis, Lophotis, Afrotis, Tetrax, Sypheotides a Houbaropsis. U řady druhů je navíc znám pozemní tok. O potomky se starají samice, pouze u Ardeotis cori byl pozorován samec přikrmující samici v průběhu inkubace. Samice snáší většinou 2-3 vejce, některé druhy rodu Eupodotis snáší pouze 1 vejce. Doba inkubace trvá 20-25 dní. Mláďata jsou prekociální, samice jim potravu ukazuje. Vzletnosti mláďata dosahují přibližně v měsíci života.

Hlavní znaky: Velcí masivní pozemní ptáci (40 až 120 cm 0,4 až 18 kg). Drop kori je nejtěžší létavý pták. Nohy statné, zadní prst chybí; 3 prsty se zploštělými drápy. Zobák většinou krátký, tupý a zploštělý. Krk dlouhý, ocas krátký, křídla široká. Rozpětí 1 až 2,5 m. Nemá kostrční žlázu, nahrazuje ji prachovým pudrem. Svrchní strana většinou nevýrazná, hnědavá, šedá, černobílá, spodina bílá. Samci zpravidla větší, někdy velmi výrazně, navíc světlejší. Často pospolití. Pohlavně dospívají zpravidla po více letech: Rozšíření: WP, EP, AF, OR, AU; otevřené roviny, stepi, křovinaté oblasti. Někteří tažní. Hnízdní biologie: Výrazné tokové projevy. Hnízdo je kotlinka vyhrabaná samicí. Vejce: 1 až 2 nebo 2 až 6 podle druhu, olivová až červenavá, 41 až 146 g. Sedí samice 20 až 25 dní; I hnízdění. Mláďata jsou ochraňována samicí 35 až 55 dní. Potrava: všežravci.

Druhy