Čeleď: jeřábovití (Gruidae)

Rozšíření jeřábů je téměř kosmopolitní, s výjimkou J. Ameriky. Nejstarší záznamy pocházejí z eocénu (54 mil. let). Mezi nejpříbuznější skupiny patří zbytek jádra krátkokřídlých (Prum, et al., 2015). Čeleď je členěna na (1) Balearicinae (Balearica) a (2) Gruinae (Anthropoides, Bugeranus, Grus). První podčeleď byla dříve široce rozšířená, ale díky absenci chladových adaptací většina druhů nepřežila glaciály. Zástupci podčeledi Balearicinae (Afrika) nemají stočenou tracheu (sternum není pentrováno), umí usednout na strom, mají chocholku a při toku se vzájemně čistí. Zástupci podčeledi Gruinae mají stočenou tracheu (sternum je v různé míře penetrováno), neumí usednout na strom, nemají chocholku a mají vyvinuty ritualizované tance (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996). Rody Anthropoides (Afrika, Eurasie) a Bugeranus (Afrika) jsou blízce příbuzné. V rámci rodu Grus existují na základě analýzy mitochondriální DNA čtyři skupiny: (1) G. leucogeranus, (2) G. canadensis, (3) G. antigone, G. rubicunda a G. vipio, (4) G. grus, G. monacha, G. americana, G. nigricollis a G. japonensis. Rod Grus pravděpodobně není monofyletický, poslední uvedená skupina jeřábů je příbuzná spíše s rody Bugeranus a Anthropoides (Krajewski, Sipiorski, & Anderson, 2010).
Jsou to velcí ptáci (90-180 cm, až 12 kg), mají dlouhý krk a nohy. Délka prstů souvisí s obývaným biotopem, rod Balearica má poměrně dlouhé prsty umožňující posed na větvi a rod Anthropoides má prsty krátké, adaptované k rychlému pohybu v travnatém biotopu. Mají relativně krátký zobák, nejkratší je u více terestrických rodů Balearica a Anthropoides. Ostatní jeřábi jsou spíše přizpůsobeni k aquatickému způsobu života (nejvíce rod Bugeranus). Pozice a délka trachey je významným taxonomickým znakem, u Gruinae prochází sternem (rod Grus) nebo je uložena v jamce (rod Anthropoides). Různé zbarvení a ozdoby hlavy jsou dalším taxonomickým znakem. Rod Balearica má část hlavy a hrdelní váček holé, rod Anthropoides má hlavu opeřenou s ozdobnými pery. Hrdelní váček má také rod Bugeranus, rod Grus má opeření hlavy variabilní, G. vipio (V Asie) má na hlavě hřebínek. Aquatické druhy jsou často bílé, zbarvení funguje jako vnitrodruhový optický signál. Více lesní druhy jsou častěji šedavě zabarvené. G. grus a G. canadensis se často potírají blátem, pak jsou ještě méně nápadní. G. leucogeranus si potírá krk v hnízdním období, souvisí to spíše s tokem. Mláďata jsou buď šedá, nebo hnědá, adultního šatu dosáhnou v druhém roce. Zbarvení primárních letek je černé, výjimkou je G. japonensis. Pelichání letek je často simultánní, ptáci jsou dočasně neschopní letu. G. rubicunda, Balearica a Anthropoides pelichají primární letky postupně (mohou vždy létat). Před vzlétnutím většinou běží.
Obývají většinou otevřený terén (mokřady), především v období hnízdění. G. rubicunda má solné žlázy, neboť obývá také solná jezera. Rod Balearica nocuje na stromech, hnízdí na mokřadech a žere na „grasslands“. Rod Anthropoides hnízdí i žere v „grasslands“ a nocuje na zemi. Ostatní druhy obývají mokřady. Grus canadensis (S. Amerika) hnízdí na Kubě v aridních biotopech, zatímco kontinentální populace hnízdí v mokřadech. U migrujících populací se jedinci shromažďují na předtahové místo, pak teprve po zhoršení počasí táhnou. Nemigrující jeřábi se v pohnízdním období shlukují do hejn, která se potulují. Některé druhy hnízdí synantropně (G. antigone, Indie), většina druhů je však poměrně plachá. V průběhu zimy jsou více masožravé druhy teritoriální (G. americana), vegetariáni se slučují do hejn (např. rod Bugeranus). Odpočívání v hejně pomáhá mladým jedincům nalézt partnera. V noci spí na jedné noze, v pravidelných odstupech („peck distance“). Pokud je příliš horko, využívají kroužení. Výrazem hrozby je vzpřímená chůze a sytě červená holá kůže na hlavě (může se měnit intenzita zbarvení). Mají také další typy hrozeb, tance mohou také sloužit k zastrašování (přeorientované chování). Nedospělí jedinci tancují také, aby si zdokonalili „taneční kroky“. Jednotliví ptáci mohou k tanci vyprovokovat celé hejno. Během tance sbírají různý materiál a potom jej odhazují. Jsou potravní oportunisté, živí se podle druhu různým poměrem rostlinné a živočišné potravy. Krátkozobé druhy žerou na souši, dlohozobé druhy spíše ve vodě. Skupina prvých umí spásat trávu podobně jako vrubozobí (Anseriformes). V rámci sympatrického výskytu jsou jednotlivé druhy potravně separované. V rámci rodin vykazují pořadí během žraní.
Jeřábi jsou monogamní, páry mohou vydržet i po celý život (do úmrtí jednoho z partnerů). Páry se tvoří o rok dříve, než dojde k prvnímu zahnízdění. Páry, u kterých nebylo první hnízdění úspěšné, se rozpadají. Také při dlouhodobém neúspěchu dochází k výměně partnera. Kopulaci předcházejí typické tance, dochází k ní několik týdnů před snesením prvního vejce. U mladých jedinců jsou tance častější, trvalé páry tancují méně intenzivně. Hnízdo staví obě pohlaví, bývá umístěno v mokřadech (Balearica regulorum může hnízdit na stromě). Rod Anthropoides hnízdo nestaví, hnízdí na holé zemi. Samice snáší nejčastěji 2 vejce, rod Bugeranus snáší pouze 1 vejce a rod Balearica snáší 3-4 vejce. Tropické druhy mají vejce světlá, druhy mírného pásu mají vejce tmavší (termoregulace). Oba rodiče se střídají při inkubaci, rod Balearica zasedá až na kompletní snůšku a ostatní zasedají již na 1. vejce. Doba inkubace trvá 28-40 dní. Mláďata se líhnou opeřená, v několika dnech je první prachový šat (neoptile) vystřídán druhým (mesoptile). Mláďata rostou velmi rychle, obzvlášť u severských druhů. Oba rodiče krmí mláďata přímo do zobáku, nebo potravu položí před mládě. Mláďata obvykle setrvávají na hnízdě po několik měsíců, poté následují rodiče. Doby vzletnosti mláďata dosahují v 55-130. dni života. Mláďata zůstávají s rodiči i v pohnízdní době.

Hlavní znaky: Velcí ptáci, vzhledem připomínají brodivé (76 až 152 cm, ve stoje 90 až 180 cm, 2,7 až 12 kg). Létá s dopředu nataženým krkem a s nohama volně za tělem. Krk a nohy dlouhé, zobák rovný, střední až dlouhý. Typický pozemní pták; nikdy nesedá na stromy. Některé druhy mají lysá barevná místa na hlavě a na krku. Let dobrý a lehký, křídla široká; rozpětí 1,5 až 2,7 m. Samci mají nápadné ruční letky, které v sedě přesahují krátký ocas a jsou používány při toku. Nohy se 4 prsty, zadní je nasazen výše. Obě pohlaví jsou stejná, samec o něco větší. Opeření většinou bílé, černé, šedé nebo hnědé. Rozšíření: WP, EP, AF, OR, AU, NA; převážně v rovinatých mokřinách (hnízdění) a v travnaté krajině (přezimování). Severní druhy jsou tažné. Hnízdní biologie: Umělecké toky. Objemná hnízda z vodních rostlin stavěná v bažinách, zřídka i nízko na stromech. Vejce:1 až 2 (zřídka 3 až 4), oválná. Sedí oba rodiče 38 až 40 dnů; 1 hnízdění. Zpravidla jediné mládě je nidifugní, opatrované rodiči 55 až 130 dní. Potrava: Různí drobní živočichové, semena, plody a kořeny.

Druhy