Čeleď: kolibříkovití (Trochilidae)

Výlučně novosvětská skupina, kde tvoří jednu z největších čeledí ptáků. Vnitřní členění je dosud poměrně nejisté, tradičně se člení na dvě velké skupiny: (1) Phaethornithinae a (2) Trochilinae (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1999). Analýza DNA recentně rozdělila kolibříky do devíti monofyletických linií (McGuire, Witt, Remsen, Dudley, & Altshuler, 2009).
Jsou to extrémně malí ptáci (6-21,7 cm, 2-20 g), značně specializovaní ke sběru a trávení nektaru. Zobák je úzký a často dlouhý, vhodný k nektarivornímu způsobu života. Během sání často využívají třepotavý let, kdy křídla opisují tvar číslice osm v horizontální poloze. Frekvence úderů křídel může dosáhnout až 80/sec (v extrémních případech až 200/sec, Selasphorus rufus). Během přímého letu se pohybují rychlostí 48-85 km/h. Nohy slouží pouze k posedu na větvi. Sternum je značně kýlovité a prodloužené, mají o dva páry žeber více než většina ostatních ptáků. Krkavčí kosti (coracoid) jsou silné a kloubně spojené s hrudní kostí. Kostra křídla je redukována, 70% kostry křídla tvoří kosti třetího a čtvrtého prstu. Humerus je v ramenním kloubu značně pohyblivý, dovoluje axiální rotaci 180°. Svalstvo kolibříků je extrémně závislé na přísunu kyslíku. Létací svaly jsou mohutně vyvinuté, buňky mají výrazně vyšší obsah mitochondrií než u ostatních ptáků (až 35% objemu svaloviny). Díky tomu má svalovina tmavě červenou barvu. Musculus supracoracoideus představuje kvůli třepotavému letu až 50% svalu musculus pectoralis major. Létací svaly tvoří až 30% tělesné váhy (v porovnání s 20% u většiny migrujících druhů ptáků).
Díky malým rozměrům se musí vyrovnat s výraznými změnami teplot. Energie, která vzniká ve svalovině během třepotavého (vířivého) letu je využívána k termoregulaci během chladných období. Se změnou vnější teploty se mění také frekvence úderů křídel. Vysokohorské druhy, které se pohybují v prostředí s nízkým obsahem kyslíku, také upravují frekvenci úderů křídel. Výsledkem je konstantní efektivita svalů (10-11%). Další možností termoregulace je vztyčení obrysových per na těle, každé pero je napojena na systém podkožních svalů. Srdce představuje 2,5% tělesné hmotnosti (v porovnání např. s vrabcem 1,3%). Srdeční frekvence během letu dosahuje až 1 000 tepů/min a 500-600 tep/min během odpočinku (v porovnání např. se Struthio camelus 40-180 tepů/min). Společně s rorýsi mají speciálně upnutý sval musculus splenius capiti na druhý obratel, což slouží ke zrychlené pohyblivosti hlavy směrem nahoru a dolů.
Mají 10 ručních letek, které se prodlužují směrem ke špičce křídla. Vnější ruční letky většinou nejsou redukované (výjimka u Selasphorus platycercus a dva druhy rodu Trochilus – během letu vydávají specifický zvuk). Modifikace vnějších tří ručních letek je známa u rodu Campylopterus, jedná se o přizpůsobení k rychlému klouzavému letu (podobně jako rorýsi Apodidae). Počet loketních letek je redukovaný na 6-7. Mají většinou 10 rýdovacích per (pouze 4 RP u Loddigesia mirabilis), ocas je důležitý během manévrování v hustém porostu. Ocas může být rovný, vykrojený nebo jsou některá pera prodloužená (epigamní funkce u rodů Lesbia, Trochilus a Thaumastura). Samci mají často kovově lesklé a pestré zbarvení, samice jsou spíše krypticky zbarvené. Dospělí jedinci nemají prachové peří. Celkový počet per na těle je nižší (900-1700) ve srovnání například s pěvci (4-7 x méně). Pelichání probíhá postupně v průběhu roku, cyklus může trvat více než jeden rok.
Jazyk kolibříků je na konci rozdvojený, z velké části je tvořen chrupavkou. V distální části je jazyk stočen do kanálků, které umožňují sání nektaru. Během sání nektaru je jazyk vysouván a zasouván do zobáku, s frekvencí 3-13x za vteřinu. Na bázi jazyka je umístěna řada chuťových papil, které slouží ke kontrole kvality nektaru. Některé druhy jazykem sbírají hmyz, nalepováním na jeho špičku. Mají dobře vyvinuté vole, kde dochází ke zvlhčování tuhé stravy. Potrava dále putuje do předžaludku (proventriculus), kde začíná trávení bílkovin. Trávení je dokončeno v žaludku (ventriculus). Střevo je krátké, ale široké, probíhá v něm štěpení cukrů z nektaru a dochází zde k reabsorbci vody. Žaludek je umístěn na boku trávicí trubice, vstupuje do něj pouze tuhá strava. Trávení cukrů trvá méně než 15 minut. Nemají slepá střeva a žlučový váček. Dýchací soustava je komplikovanější než u ostatních ptáků, zahrnuje až devět vzdušných vaků a primární a sekundární bronchi. Dýchání je zrychlené, bylo zjištěno až 300 nádechů za minutu během odpočinku a 500 nádechů za vířivého letu. Oči jsou umístěné po stranách hlavy, mají velké zorné pole. Jsou schopni vnímat v UV spektru. Denně spotřebují 30-35 KJ (během návštěvy 1 000-2 000 květů), což představuje pětinásobek jejich bazálního metabolismu. Kolibříci prakticky nevylučují kyselinu močovou jako ostatní ptáci, až 76-85% exkrementů je zpětně zužitkováno. Díky tomu mají redukovaný počet nefronů v ledvinách. V nepříznivém prostředí dokáží výrazně snížit bazální metabolismus (torpor), tělní teplotu umí snížit až na 18-20°C (oproti běžné tělesné teplotě 40-42°C). Během denního torporu dokáží ušetřit až 60% energie na noční odpočinek (nízké teploty). Během noci dokáží snížit bazální metabolismus až o 80-90%. U nearktických druhů se denní torpor vyskytuje zřídka, díky prodlouženému dni v hnízdní sezóně.
Vyskytují se v širokém spektru biotopů, některé druhy obývají vysokohorské biotopy na hranici lesa (4 000 m n. m.). Jejich výskyt závisí na potravní nabídce. Často se spolu vyskytuje více druhů syntopicky, ale díky různým tvarům zobáku a potravním preferencím si příliš nekonkurují. Jsou teritoriální, v rámci pohlaví často probíhají potyčky. Existuje řada záznamů o exploraci potencionálních zdrojů potravy, včetně plastikových lahví nebo lidského oblečení. Zpěv je většinou krátký a nemelodický, ale některé druhy dokáží produkovat i duetové melodické zpěvy. U druhu Polyerata amabilis byla zjištěna schopnost imitace jiných druhů ptáků. Hlavní potravou je nektar, ale živočišná složka může tvořit až 10% potravy. Významnou složkou je také pyl, který zčásti zajišťuje přísun bílkovin. S hostitelskými rostlinami vytvářejí složité koevoluční vztahy, které se projevují v různém tvaru zobáku a rozličných potravních strategiích. Žádný druh není závislý na jednom druhu hostitelské rostliny, dokáží „krást“ nektar napichováním korunních plátků bez možnosti oplození květu. V rámci kolibříků existují dvě hlavní strategie: specializované druhy, které mají zobák adaptovaný na určitý typ květu a méně specializované druhy s krátkým zobákem. Příslušníci druhé skupiny mají větší spektrum hostitelských rostlin a využívají více technik ke sběru nektaru.
Většinou jsou polygynní, během hnízdní sezóny mají samci více samic. Po oplození samice se o stavbu hnízda, inkubaci i péči o mláďata stará jen samice. U některých druhů byli samci přistiženi během inkubace (např. Glaucis hirsuta). Interakce mezi samci a samicemi se omezují jen na období námluv a páření. Některé druhy využívají leky. Hnízdění vysokohorských druhů je načasované podle fenologie hostitelských rostlin, nížinné druhy mohou hnízdit v různých částech roku. Hnízdo je malé, postavené z různých materiálů. Často je jen přichycené k vegetaci (listy, liány). Některé druhy přilepují hnízda na skalní stěny (např. rod Oreotrochilus). Phaethornithinae často staví hnízda pod listy, které pak zajišťují ochranu proti srážkám. Většinou snáší dvě malá bílá vejce (cca 0,4 g), která ale mohou představovat až 35% váhy samice. Doba inkubace trvá 14-23 dní, mláďata se líhnou holá a jsou nidikolní. Mláďata jsou krmena nektarem a hmyzem. Samice často mají na bázi zobáku skvrny, které slouží k orientaci mláděte. Mláďata dosahují vzletnosti v 17-19. dni života, teprve během tohoto období začínají produkovat žebravé hlasy (antipredační strategie). Kolibříci se i přes malé tělesné rozměry mohou dožívat věku 6-12 let.

Hlavní znaky: Velká přirozená skupina rozličných biologických typů (adaptivní radiace). Drobní až malí, patří sem vůbec nejmenší známí ptáci (5,8 až 21,7 cm, 2 až 20 g). U kolibříků se vyvinula mnohá přizpůsobení, která jim umožňují získávat nektar a hmyz z květů (jsou významnými opylovači mnoha rostlin). Mají odlišně sestavené kosti křídel, což jim umožňuje vyvinout až 70 úderů křídel za vteřinu (vířivý let). Mohou se zastavit v letu a pokračovat v každém směru, i dozadu. Let je velmi rychlý. Pomocí dlouhého štíhlého zobáku a vysunovatelného jazyka vysávají nektar z hlubokých květů. Délka a tvar zobáku jsou velmi různé, podle toho, na jaké květy je určitý druh specializován. V opeření jsou výrazné rozdíly mezi pohlavími. Samci jsou často nápadně zbarvení, kovově zelení a červení, často mají chocholku; samičky často jen prostě zbarvené. Ocas je krátký, hranatý nebo vidličnatý. Nohy drobné a slabé, umožňující jen posed, ne chůzi. Rozšíření: NA, NT; lesy, křovinaté savany a okraje pouští. Někteří jsou tažní. Hnízdní biologie: Polygamní, velmi teritoriální; mají tok. Hnízdo je hluboký pohárek z rostlinného materiálu, upevněný pavoučími sítěmi na větvičky nebo na spodní stranu listů. Vejce: 2, bílá. Sedí samice (1 výjimka) 14 až 23 dnů. Nidikolní mláďata jsou v hnízdě 18 až 38 dní. Potrava: Nektar, drobný hmyz.

Druhy