Otevřená encyklopedie chovu ptactva

Čeleď: ledňáčkovití (Alcedinidae)

Z Ornitas
Toto je schválená revize této stránky, a zároveň nejnovější.
Přejít na:navigace, hledání

Kosmopolitní čeleď. První fosilní záznamy pocházejí z počátku třetihor (60 mil. let). Čeleď se člení do tří podčeledí (Moyle, 2006):
(1) Halcyoninae (Actenoides, Tanysiptera, Cittura, Melidora, Clytoceyx, Lacedo, Dacelo, Caridonax, Pelargopsis, Halcyon, Todiramphus, Syma)
(2) Alcedinidae (Ceyx, Alcedo)
(3) Cerylinae (Chloroceryle, Megaceryle, Ceryle).
Velikost je značně variabilní (10-46 cm), většinou není dimorfismus ve velikosti patrný (výjimka u Dacelo leachii a D. novaguineae - RSD, Austrálie). Zbarvení obou pohlaví je většinou podobné, samice mívají více červený zobák než samci. Dichromatismus je výrazný u podčeledi Cerylinae. Zobák je většinou dlouhý, rovný a špičatý. Druhy, které se potápějí, mají zobák laterálně zploštělý. Terestrické druhy mají zobák široký a kratší. Rod Dacelo má na konci zobáku „háček“ (slouží při vnitrodruhových potyčkách). Nohy jsou krátké, delší jsou pouze u terestriálních druhů. Vnější prst je redukován u rodů Ceyx a Alcedo, noha je syndaktilní. Rod Tanysiptera má prodoužená střední ocasní pera (námluvy, tok). Některé druhy mají výraznou chocholku (např. rod Ceryle). Zbarvení těla je velmi pestré, využívají Tyndallova jevu. Zbarvení nedospělých jedinců se příliš neliší od adultního šatu. Mají omezenou pohyblivost očí, to je kompenzováno značnou pohyblivostí hlavy. V očích mají olejové kapky s různým pigmentem, Megaceryle alcyon je schopen vidět v ultrafialovém spektru.
Přibližně polovina druhů obývá okolí říčních toků v lesích, daleko od vodních ploch. Obývají řadu biotopů, Todiramphus pyrrhopygius (Austrálie) je nejvíce adaptován na aridní podmínky (obývá také pouště). Megaceryle lugubris (Himaláje) obývá nejchladnější biotopy. Semi-aridní biotopy využívá řada savanových druhů (např. Halcyon leucocephala, Afrika). Značný počet druhů obývá deštný les (např. rod Tanysiptera). Variabilita ve využití biotopů existuje také v rámci jednoho druhu (např. Ceyx pictus). Nejvíce aquatický je rod Alcedo. Většinou jsou solitérní, malé skupiny vytváří rod Dacelo. Většina druhů loví ve dne, Melidora macrorrhina (Papua) má noční aktivitu. Nedospělí jedinci C. rudis často nocují s adultními, jinak nocují solitérně. Potravní spektrum je velmi široké, zahrnuje ryby, hmyz i drobné obratlovce. Některé druhy jsou oportunistické (např. rody Dacelo, Megaceryle) jiné jsou specializované k lovu ryb (např. rod Alcedo). Pralesní druhy se živí většinou hmyzem. Pelargopis capensis (Indomalajsie) často loví kraby, rod Dacelo loví také hady (až 1 m dlouhé). Ceryle rudis často třepotá nad hladinou. Clytoceyx rex (Papua) zobákem probírá hrabanku a hledá hmyz.
Většina druhů hnízdí v norách, které si sami hrabou. Některé druhy hnízdí v dutinách (rod Dacelo). Jsou teritoriální, hnízdí většinou solitérně. Většinou jsou monogamní, některé druhy hnízdí komunálně (např. Ceryle rudis), kde byl zjištěn vychýlený poměr pohlaví ve prospěch samců (využívají „helpers“). U A. atthis byla zjištěna sekvenční polygynie (mají několik snůšek v sezóně). Rod Dacelo hnízdí kooperativně, za pomoci příbuzenských „helpers“, ale jinak mají svazky stálé. Hnízdní noru obvykle hrabou oba partneři, doba hnízdění je značně variabilní. Velikost snůšky je také variabilní (2-10 vajec), v závislosti na velikosti druhu (menší druhy mají větší snůšky). Rod Dacelo s 2-3 kusovou snůškou může během inkubace manipulovat s pohlavím mláďat. Z prvních vajec se většinou líhnou samci a z druhých samice, u třetího vejce neplatí žádné pravidlo. Samci jsou pak častějšími „helpers“. Samci jsou navíc menší než samice a mají větší šanci na přežití, pokud se líhnou jako první. Mezi mláďaty je běžný kainismus. Doba inkubace trvá 2-4 týdny, inkubují obě pohlaví. Mláďata se většinou líhnou holá a slepá nebo mírně opeřená, vzletnosti dosahují ve 3-4 týdnech života. U Dacelo leachii se o mláďata stará samec společně s „helpers“. U ostatních druhů se starají oba rodiče. Pohlavní dospělosti mláďata dosahují v následujícím nebo dalším roce života.

Hlavní znaky: Malí až velcí zavalití ptáci s velkou hlavou (10 až 45 cm, 8 až 500 g). Zobák dlouhý, silný a špičatý. Krátký krk. Křídla krátká, zaoblená, let přímočarý a rychlý. Ocas spíše krátký, hranatý až zaoblený. Nohy krátké a slabé; 3. a 4. prst jsou téměř po celé délce srostlé, 2. a 3. jen částečně; 2. prst je u některých druhů otočen dozadu, u jiných chybí. Peří nádherné a výrazné, částečně kovově lesklé, modré, zelené, červené, oranžové, zčásti nenápadné. Zbarvením se obě pohlaví téměř podobají. Samotáři, loví ryby, plavou a potápějí se. Rozšíření: Světové, kromě vysokých šířek a AN; nejrůznější lesy, buš, savana, často kolem vod. Většinou netažní. Hnízdní biologie: Některé druhy mají hnízdní pomocníky. Hnízdo v komůrce na konci nory vyhrabané v břehové stěně, nebo dutina stromu. Vejce: 2 až 4 (v tropech), 6 až 10 (v mírném pásmu), bílá. Sedí oba rodiče 18 až 22 dní; 1 až 2 hnízdění. Nidikolní mláďata zůstávají v hnízdě 20 až 30 dnů. Potrava: Ryby, menší obratlovci nebo hmyz, podle druhu.

Druhy