Otevřená encyklopedie chovu ptactva

Čeleď: ostnákovití (Jacanidae)

Z Ornitas
Toto je schválená revize této stránky, a zároveň nejnovější.
Přejít na:navigace, hledání

Kosmopolitní rozšíření v pásu mezi obratníky. Díky morfologické podobnosti byli ostnáci dříve řazeni k chřástalům (Rallidae). V dnešní době není pochyb o zařazení ostnáků mezi dlouhokřídlé, nejbližší příbuzní jsou zřejmě slukovití (Scolopacidae). Dlouhokřídlí se pravděpodobně oddělili od ostatních skupin v pozdní křídě, ale ostnáci se objevují mnohem později (Baker, Pereira, & Paton, 2007). Nejstarší fosilní nálezy pocházejí z oligocénu. Někdy dochází k redukci rodů na 2-3 (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996).
Jsou to středně velcí ptáci (15-58 cm, 90-160 g), mají značně prodloužené prsty a drápy. Samice jsou větší než samci, někdy až o 78%, u rodu Hydrophasianus je samice až dvakrát větší (největší dimorfismus u ptáků a savců). Samice obhajující teritoria jsou těžší než nehnízdící samice. Pohlavní dimorfismus ve zbarvení není patrný. Rod Microparra (Afrika) si uchovává v dospělosti znaky juvenilních jedinců. Zbarvení je stejné v průběhu celého roku, pouze rod Hydrophasianus (Indie-Filipíny) má v hnízdním období delší ocas. U rodu Actophilornis (Afrika) pelichají letky najednou a dochází tedy dočasně ke ztrátě schopnosti letu. V případě nebezpečí se dokáže potopit. U ostatních druhů letky pelichají postupně a mohou tedy zahnízdit kdykoliv v průběhu roku. Ostruhy v křídle mají pouze rody
Hydrophasianus a Jacana (stř. a J. Amerika). Některé druhy mají rozšířený a zploštělý radius (adaptace k přenášení mláďat). Adultní jedinci i mláďata dobře plavou, mláďata se také potápějí a schovávají se před predátory pod hladinou. Létají poměrně špatně a pouze na krátké vzdálenosti. Při hledání potravy obracejí listy a hledají bezobratlí ze spodu listů a kořenů, umí také sbírat hmyz přímo z hladiny. Máďata se živí sama, dospělí jedinci jim potravu pouze ukazují. Hlavní potravou je hmyz.
Rod Microparra je jako jediný monogamní, oba jedinci staví hnízdo a starají se o mláďata. Polyandrie u ostatních druhů je simultánní nebo sekvenční. V případě, že teritorium samce je liniové nebo je obývaný biotop příliš malý, využívají fakultativně monogamii. Samice obvykle brání teritorium, které zahrnuje několik teritorií samců. Rozlišení simultánní polyandrie je někdy nemožné, neboť v případě, že 1. samec přijde o snůšku, samice přednostně kopuluje opět s ním. Samice do jednoho hnízda snáší většinou 4 vejce, rod Microparra snáší 3 vejce. Inkubují pouze samci, v období inkubace nejsou samci pohlavně aktivní. Rod Hydrophasianus má jednobarevná vejce, ostatní mají ve zbarvení typické „vlásenky“. Vejce jsou vzhledem k velikosti samice velmi malá, tento jev není dosud uspokojivě vysvětlen. Během inkubace samec sedí na křídlech, vejce jsou umístěna mezi břichem a křídly. Samci umějí přenášet vejce, za letu je drží mezi zobákem a hrudí. Actophilornis africana přenáší vejce pod křídly. Doba inkubace je dosti proměnlivá a závisí na teplotě a oblačnosti (22-28 dní). Pokud je příliš teplo, samec na vejcích nesedí, ale stíní je. Samci často využívají hnízdní parazitismus mezi jednotlivými hnízdy v rámci teritoria samice. Samice občas při podezření z promiskuity ničí vejce a zabíjejí mláďata, vejce sežerou. Odnášení skořápek je typické pro rod Hydrophasianus a Jacana spinosa. Mláďata umí přenášet pouze Actophilornis africana a rod Irediparra (Filipíny-Austrálie). Vývoj mláďat je pomalejší než u ostatních bahňáků, vzletnosti dosahují v 6. týdnu, častěji však v 10-12. týdnu.

Hlavní znaky: Menší až středně velcí ptáci (15 až 30 cm, 1 druh 50 cm, 40 až 230 g) mají dlouhé nohy a 4 velmi dlouhé prsty; připomínají trochu chřástaly. Dobře běhají; často pobíhají po polštáři vodních rostlin, dobře plavou a také se potápějí. Křídla krátká a zaoblená s trnem u kořene ruční části. Těžkopádný let. Krátký zobák, na hlavě někdy kožní laloky nebo čelní štítky. Opeření variabilní - hnědé, černé, bílé, zelené, žluté; spodina často tmavší. Obě pohlaví jsou stejně zbarvena; samička bývá větší. Rozšíření: AF, OR, AU, NT; jezera a mokřady kolem řek. Většinou stálí, 1 druh tažný. Hnízdní biologie: U některých druhů polyandrie, samec staví na plovoucí vegetaci mělké hnízdo a sedí 21 až 26 dní. Vejce: 3 až 4, lesklá, žíhaná. Jediné hnízdění. Nidifugní mláďata vodí samec 85 až 110 dní. Potrava: Menší živočichové, semena a vodní rostliny.

Druhy