Čeleď: ouhorlíkovití (Glareolidae)

Obývají Starý svět. O zařazení běhulíků a ouhorlíků mezi bahňáky se nepochybuje. Příbuznost v rámci řádu je více diskutabilní, podle zbarvení mláďat a kostry jsou řazeni ke kulíkům (Charadriidae), pobřežníkům (Dromaidae), štítonosům (Chionidae) nebo dytíkům (Burhinidae) (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996). Na základě DNA analýzy patří do skupiny Lari (Baker, Pereira, & Paton, 2007). Fosílie jsou známé ze středního miocénu Evropy a Severní Ameriky. Čeleď je tradičně rozdělena do dvou podčeledí:
(1) běhulíci Cursoriinae (Pluvianus, Afrika; Cursorius, Evropa-Afrika-Indie; Smutsornis, Afrika; Rhinoptilus, Indie),
(2) ouhorlíci Glareolinae (Stiltia, Borneo-Austrálie; Glareola, Starý svět). Rod Pluvianus je podle kosterních znaků občas řazen k dytíkům, nebo má samostatnou čeleď (Baker, Pereira, & Paton, 2007). Vznik čeledi se předpokládá v Africe.
Malí až středně velcí ptáci (17-29 cm, 37-172 g) s krátkým zahnutým zobákem, nozdry jsou na bázi zobáku a nejsou průchodné (nares imperviae). Na nohou mají příčné štítky z obou stran v jedné řadě, kromě rodu Pluvianus se dvěma řadami štítků. Zadní prst chybí u rodu Pluvianus a podčeledi Cursoriinae, u podčeledi Glareolinae je malý a vyvýšen. Na středním prstu je „hřebínek“, kromě rodů Pluvianus a Stiltia. Běhulíci jsou spíše pozemní, ouhorlíci jsou více vzdušní. Nejdelší křídla má rod Stiltia. Ouhorlíci mají také kratší nohy. Běhulíci mají delší zobák, určený k vyhrabávání potravy z písčitých podkladů. Delší zobák má také rod Pluvianus, ale slouží mu spíše k zahrabání vajec v nebezpečí. Rody otevřených biotopů (Cursorius, Smutsornis) běhají rychleji než druhy „woodlands“ (rod Rhinoptilus). Ouhorlíci velmi dobře létají, za letu chytají i potravu. Běhulíci létají podobně jako ostatní bahňáci. Zbarvení těla je většinou pískové s různými pruhy, výjimkou je pestře zbarvený rod Pluvianus. Výrazné zbarvení ocasu nebo křídel je dobře patrné pouze za letu. Nedospělí jedinci jsou více kryptičtí než adultní jedinci. Mláďata u B. oedicnemus v Malawi se schovávají ve stopách hrochů. Některé druhy mají bronzové zabarvení v křídlech (Rhinoptilus chalcopterus, Afrika), slouží v měsíčním světle jako zrcátko nebo k redukci abraze. Běhulíci obývají suché biotopy se srážkami pod 800 mm ročně, od savan po pouště. Druhy akaciové savany jsou R. chalcopterus a C. temminckii (Afrika). Často obývají také požárové biotopy (savany). Nejvíce pouštní jsou C. cursor (Afrika, Eurasie) a C. rufus (J Afrika). V rámci sympatrického výskytu jsou druhy dobře separovány podle biotopů. Rod Pluvianus a ouhorlíci obývají spíše otevřené biotopy v blízkosti vody, často v blízkosti řek. Ouhorlíci jsou v různé míře gregaričtí, obzvláště v pohnízdním období. Běhulíci nevytvářejí tak velká hejna, mají soumračnou aktivitu. Přehřátí se brání tím, že přes den obývají stinná místa nebo pravidelně pijí (rod Stiltia). Běhulíci a rod Pluvianus sbírají potravu na zemi, ouhorlíci často chytají potravu za letu. Často se živí rovnokřídlým hmyzem, štíry a vážkami (mláďata - larvy hmyzu).
Ouhorlíci hnízdí v malých koloniích, obhajují pouze malé teritorium. Ostatní druhy hnízdí solitérně a obhajují větší teritorium. Hnízdo je vždy umístěno na zemi, často se jedná jen o mělkou jamku. Snášejí 1-4 vejce, která jsou krypticky zbarvena. V tropech jsou snůšky menší. Inkubují obě pohlaví. V průběhu inkubace vzniká vážný problém s termoregulací. Při vysokých teplotách běhulíci nastavují nohy z hnízda a vydávají přebytečné teplo. Ouhorlíci nosí vodu v peří na břiše. Rod Pluvianus občas zahrabe vejce do písku. V případě nebezpečí se mláďata umí zahrabat. Pokud se v blízkosti hnízda objeví predátor, rodiče obvykle předstírají zranění nebo usednou na „falešné“ hnízdo. Mláďata jsou prekociální, po vylíhnutí navíc umí plavat a běhat. Rodiče se o ně starají po několik týdnů.

Hlavní znaky: Svérázní středně velcí bahňáci (15 až 30 cm, 70 až 100 g). Krátkonozí, dobří letci; dlouhá špičatá křídla, vidličnatý ocas, vlaštovkovitý vzhled, široké koutky zobáku. Opeření hnědé, bílé, černé nebo šedé. Rozšíření: WP, EP, AF, OR, AU; polopouště, pouště, otevřené krajiny se sporými křovinami, často v blízkosti vody. Kromě hnízdění potulní. Hnízdní biologie: Hnízdo v kotlince. Vejce: 2 až 3, barevně maskovaná. Sedí oba rodiče nebo jen samička, 17 až 31 dnů; 1 hnízdění. Mláďata nidifugní, vzletná za 32 až 35 dní. Potrava: Většinou hmyz.

Druhy