Čeleď: pelikánovití (Pelecanidae)
Nejstarší pelikán je známý z oligocénu, v pleistocénu byl Pelecanus crispus široce rozšířen na území celé Evropy. Na Novém Zélandu vyhynul velký druh pelikána (Pelecanus novaezealandiae). Podle morfologie byli řazeni mezi Steganopoda, společně s ostatními veslonohými bez faetonů. Další studei DNA naznačují blízkou příbuznost s Baleaniceps rex (Ciconiiformes). Na základě DNA analýzy se dále člení na novosvětské a starosvětské druhy (Kennedy, Taylor, Nádvorník, & Spencer, 2013). Podle ekologie lze rod Pelecanus členit do tří ekologických skupin (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1992):
(1) Velké druhy (P. onocrotalus, P. crispus, P. conspicillatus a P. erythrorhynchos), hnízdící na zemi často v koloniích, s tendencí ke skupinovému lovu potravy.
(2) Menší druhy (P. rufescens, P. philippensis), hnízdící na stromech v malých koloniích, potravu loví solitérně (Afrika, Indie).
(3) Jediný druh (P. occidentalis) lovící potravu podobně jako terejové, při potopení pod hladinu (S. a J. Amerika). Hnízdí koloniálně na skalách a na stromech.
Mají široké tělo, krátké silné nohy a dlouhý zobák s roztažitelným hrdelním vakem. Patří mezi nejtežší létající ptáky (P. crispus: 180 cm, 15 kg). Samci jsou větší než samice, s delším zobákem. Horní čelist má culmen s drážkami, končí ostrým „nehtem“, který slouží k manipulaci s rybami. Nozdry jsou zakrnělé, štěrbinovitě prochází podél stran horní čelisti. Spodní čelisti jsou na konci volně kloubně spojeny. Jazyk je rudimentální, ale svalstvo jazyka se podílí na roztažitelném vaku, který pojme až 14 litrů vody. Adaptace zobáku a vaku umožňuje pelikánům ulovit více kořisti najednou. Zobák je navíc velice citlivý a dokáží detekovat ryby v bahnité vodě, kdy horní čelist slouží jako poklice. U některých druhů je vak pestře zbarven (P. occidentalis), zbarvení může být různé u samce a samice (P. onocrotalus). Toto zbarvení však trvá krátce v období před inkubací. Vak je využíván též při termoregulaci k ochlazování a za deště do něj pelikání chytají vodu. Krk je dlouhý, dovoluje při spánku spočinout velkému zobáku na hrudi. Kosti jsou značně pneumatizovány (tvoří méně než 10% tělesné váhy). Proto mohou pelikáni létat bez větší námahy i na delší vzdálenosti. Při plavání tělo nadlehčují podkožní vzdušné vaky. Poměrně křehká kostra nedovoluje pelikánům ponor do větších hloubek (proti kormoránům a anhingám). Nohy jsou krátké, posazené nazad těla. Plovací blána je rozprostřena mezi všemi čtyřmi prsty, zadní prst je posunut do strany. Na souši se pohybují kolébavou chůzí. Na horní čelisti u některých druhů vzniká v období námluv výčnělek (P. erythrorhynchos), který mizí na konci hnízdění.
Zbarvení těla je většinou bílé s výjimkou hnědého zbarvení u P. occidentalis, křídla bývají tmavá. Růžový nádech je způsoben výměškem kostrční žlázy. Mladí ptáci jsou většinou hnědošedí. Mláďata se líhnou holá, první šat je tmavý nebo bílý. Dospělí ptáci mívají chocholku, která je v předhnízdním období obnovena. Pelichání letek začíná v hnízdním až pohnízdím období, se třemi aktivními centry najednou („serial descendent“ pelichání). Distální část křídla je mnohem delší než proximátní, křídla nejsou k tělu nikdy úplně přiložena. Křídla jsou dlouhá a široká, s 11 ručními letkami. Krátký zakulacený ocas za letu nepřesahuje nohy. Při startu z hladiny či souše musí pelikán dlouho běžet. Většinou se vyskytují v hejnech, za letu se hejno formuje do tvaru písmene „V“. Za letu pelikáni skládají hlavu mezi ramena.
Vyskytují se v mělkých vodách převážně sladkých vod. P. occidentalis loví v mělkých vodách moří. Některé druhy se v zimě přesouvají na moře (P. erythrorhynchos). Pelikáni se živí výlučně rybami, mají denní aktivitu. Často loví ve skupinách, většinou se skupina formuje do tvaru podkovy a zatlačuje kořist ke břehu. P. erythrorhynchos navíc mává křídly, aby vyplašil ryby. Někdy ptáci vytvoří dvě řady a plují proti sobě se zobáky pod vodou (taktilní způsob lovu). P. crispus často loví společně s kormorány. Kormoráni plaší ryby pod vodou a pelikáni pak přeletují a loví je. P. occidentalis loví ze vzduchu, každý útok má jen jeden cíl. Mladí ptáci ještě neumí „šipku zalomit“ a jsou méně úspěšní v lovu.
Hnízdění je v mírném pásu sezónní a v tropickém pásu hnízdí v průběhu celého roku nepravidelně. Pelikáni hnízdící na zemi mají větší kolonie než stromoví. Při námluvách pelikáni zvedají hlavu, často se zduřelým vakem. Párování a stavba hnízda trvá většinou jen několik hodin, u australského P. conspicillatus samici prohání více samců, až zůstane jen jeden. Každý rok pravděpodobně vzniká nový pár. Hnízdiště vybírá samice, samec přináší hnízdní materiál ve vaku (často z jiného hnízda). Samice snáší 1-6 vajec, nejčastěji 2, v denních intervalech. Na inkubaci se podílí obě pohlaví, trvá celkem 30-37 dní. Podobně jako ostatní veslonozí nemají hnízdní nažinu, místo toho překryjí vejce plovací blánou. Líhnutí je asynchronní, v případě nedostatku potravy přežije jen nejstarší mláďě. Mláďata jsou nidikolní, po třech dnech jsou pokryta prachovým peřím. Doba krmení mláďat trvá 50-85 dní, ve věku několika týdnů se mláďata na zemi hnízdících druhů shlukují do školek. U druhů hnízdících na stromech rodiče přestanou nosit mláďatům potravu a ta jsou nucena hnízdo opustit. V pohnízdní době se formují hejna před tahem do zimovišť. Pohlavní dospělosti dosahují ve 3-5 letech. Africký P. rufescens a velká část populace australského P. conspicillatus jsou stálé.
Hlavní znaky: Velcí vodní ptáci s dlouhým krkem, dlouhým, zploštělým a na konci hákovitým zobákem a velkým krčním vakem (127 až 180 cm, 2,5 až 15 kg). Krátké nohy s velkými a silnými chodidly. Ocas krátký; opeření většiny druhů bílé s černými špičkami křídel (1 druh hnědý). Vytrvalí letci a dobří plachtaři; křídla dlouhá a široká. Rozpětí 2 až 2,8 m. Obě pohlaví stejně zbarvená; samci jsou větší. Rozšíření: WP, EP, AF, OR, AU, NA, NT; pobřeží i vnitrozemská jezera. Někteří jsou tažní. Hnízdní biologie: Koloniální hnízda jsou z větví, na zemi nebo na stromech. Materiál sbírá samec, samice staví. Vejce: 1 až 6, bílá. Sedí oba partneři 30 až 37 dní; 1 hnízdění. Nidikolní mláďata vychovávají oba rodiče asi 50 až 85 dnů. Potrava: Výhradně ryby lovené potápěním z letu (pelikán hnědý) nebo povrchovým rybařením (kořist je shromažďována v krčním vaku) ve skupinách.