Čeleď: perepelovití (Turnicidae)

Obývají Starý Svět. Zařazení perepelů bývalo nejasné, často byli řazeni ke krátkokřídlým, někdy také k Perdicinae, tinamám, mesitům, stepokurům, holubům a dokonce k pěvcům (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1996). Podle moderních studií náleží k dlouhokřídlým (Baker, Pereira, & Paton, 2007). Vzhledem připomínají křepelky, ale liší se od nich řadou znaků (nafukovatelný oesophagus, velká křídla, nemají zadní prst). Rod Turnix je v těle podsaditější, samice mají nafukovatelný vak, rod Ortyxelos je štíhlý, samice nemají nafukovatelný vak.
Jsou poměrně malí (10-23 cm, 30-130 g), adaptováni k rychlému pohybu po zemi. Zobák není specializovaný, slouží k požírání různých semen. Ocas je nenápadný, překrytý krovkami. Primární letky jsou kratší než sekundární a terciální. Před nebezpečím spíše ulétnou, pokud přímo nehrozí tak nehybně stojí. Létají nízko a přímo. Perepelové jsou krypticky zbarveni. Mláďata vypadají podobně jako adultní jedinci. Samice jsou výrazněji vybarvené a větší než samci. Rod Ortyxelos je jinak zbarvený než rod Turnix, s bílým polem v křídlech. Při hledání potravy se rychle pohybují a podobně jako kulíci občas zastavují, dalším typickým pohybem je „plížení“ menších druhů, s nakláněním těla (při obraně hnízda, námluvách). Lesní druhy stíní křídly nad opadankou. Pelichání je jako u ostatních ptáků (částečné a kompletní), při descendentním pelichání ručních letek je vynechána 9. letka (podobnost s hrabavými Galliformes). Obě pohlaví mají hnízdní nažinu, u samců bývá dvojitá a větší než u samic. Často se „popelí“ podobně jako hrabaví. Obývají aridní oblasti tropů a subtropů a mírného pásu, nejčastěji savanu a step. Turnix melanogaster (Austrálie) obývá také tropický les. Mají denní i noční aktivitu (hlavně druhy aridních oblastí). Vyskytují se solitérně nebo v párech. Vzájemně si čistí peří. Živí se rostlinnou i živočišnou stravou, rod Ortyxelos se živí převážně semeny.
Hlavním reprodukčním systémem je sekvenční polyandrie, kdy samci pečují o mláďata. Turnix sylvatica bývá monogamní, samice občas pečuje o mláďata. Námluvy zahrnují vzájemné čištění peří, samice láká samce do teritoria voláním. Místo k hnízdění vybírají obě pohlaví, stavbu hnízda zahajuje samice. Samice klade 4-5 vajec, inkubuje většinou samec. Doba inkubace trvá 12-15 dní, líhnutí je synchronní. Mláďata jsou prekociální, ihned opouští hnízdo. Mláďata vodí většinou samec, plně nezávislá jsou ve čtyřech týdnech. Růst mláďat je velmi rychlý. První pelichání letek začíná vnitřní letkou. Mláďata dosahují adultního zbarvení ve dvou měsících, pohlavně dospívají ve čtyřech měsících.

Hlavní znaky: Malí pozemní ptáci, jimž chybí zadní prsty (11 až 18 cm, 50 až 80 g). Vzhledově se podobají křepelkám (Galliformes). Mají rovněž krátký štíhlý zobák, krátká zaoblená křídla a velmi krátký ocas. Vole chybí; kostrční žláza je opeřená. Pera s paostny. Opeření hnědé, šedé a černé. Samičky větší a agresivnější. Rozšíření: AF, OR, AU, jižní WP a EP; lesy a stepi. Většinou stálí. Hnízdní biologie: Námluvy iniciuje samička. Hnízdo je jen vystlaná kotlinka, u některých pečlivěji vybavená. Vejce: 4 (vzácně 2). Sedí samec 12 až 13 dní. Nidifugní mláďata vodí samec; vzletnosti dosáhnou za 14 dnů. Potrava: Semena a hmyz.

Druhy