Čeleď: rackovití (Laridae)

Kosmopolitní čeleď, centrum rozšíření je v mírném pásu obou polokoulí. Dříve byli řazeni společně s rybáky (Sternidae) do jedné čeledi. Od ostatních bahňáků se oddělili v paleocénu, moderní rody se objevují v oligocénu. Rod Larus není na základě DNA analýzy monofyletický (Pons, Hassanin, & Crochet, 2005).
Středně velcí ptáci (25-79 cm), mají poměrně uniformní vzhled. Tři přední prsty jsou spojeny plovací blánou. Zobák je na konci zahnutý. Zbarvení zobáku je důležitým determinačním znakem. Nohy jsou delší než u rybáků. Jsou potravní oportunisté. Nemají pohlavní dimorfismus ve zbarvení, samci jsou o něco větší než samice. Často mají černé konce křídel (redukce abraze per). Na hlavě mají buď černou „kápi“ nebo jsou bílí. Většinou jsou na těle bíle zbarvení, zbarvení křídel je variabilní. Nedospělí jedinci jsou tmaví, postupně v průběhu několika let získávají vzhled dospělých ptáků. Pelichání letek začíná po hnízdní sezóně, u některých druhů až na zimovišti. Larus pipixcan (S. Amerika, prérie) má dvě kompletní pelichání v jednom roce, pravděpodobně díky velmi dlouhé migraci na zimoviště. Albinismus je velmi častý, a může dojít k záměně s bílými druhy. Mají dobře vyvinuty solné žlázy.
Obývají vnitrozemí, pobřeží i mořský pelagiál. Většinou se vyskytují u hladiny moře, v Andách se ale vyskytují i v 5 000 m n. m. (Larus serranus, Andy). Některé druhy jsou specialisté na jeden biotop, například L. pipixcan, L. maculippenis (J. Amerika) obývají pouze mokřady, Rissa tridactyla hnízdí na útesech, Larus philadelphia (S. Amerika) hnízdí na stromech, Creagrus furcatus (Galapágy) hnízdí na lávě. Ostatní druhy jsou oportunisté, například Larus argentatus může hnízdit na zemi nebo na skalách. V průběhu celého roku jsou gregaričtí. Primárně noční aktivitu mají pouze Creagrus furcatus a Larus modestus (J. Amerika). Oba druhy mají velké oči. U řady druhů byl pozorován noční lov za úplňku. Kolonie bývají využívány po celá staletí. Přehřátí řeší tropické druhy různými způsoby. Některé druhy hnízdí v liniových koloniích, kde má každý jedinec přístup k vodě. Proti chladu využívají některé druhy nečinnost (L. dominicanus, subantarktida; Pagophila eburnea, Arktida). Jsou omnivorní, některé druhy jsou víceméně specializované. Larus atlanticus (J. Amerika) žere převážně kraby. Často využívají kleptoparazitismus, je dokonce známý již u mláďat. Řada druhů se přiživuje na skládkách. Při lovu nad hladinou často čeří nohama hladinu (např. L. ridibundus). Umí rozbíjet měkkýše o skálu, a často také využívají přítomnosti jiných ptáků.
Rackové jsou monogamní, svazky jsou poměrně stálé. U některých druhů byla zjištěna tria nebo svazky samice-samice (např. L. argentatus). Tyto svazky produkují více vajec, ale celková úspěšnost je díky nízké líhnivostí vajec nižší než u heterosexuálních párů. Tyto svazky vznikají v období nedostatku samců, například v době používání DDT (samci jsou neplodní). Vedle těchto svazků je také poměrně častá promiskuita (EPP). Přestože jsou svazky stálé, v případě dlouhodobého neúspěchu dochází k rozvodu. Existuje řada dokladů o mezidruhovém křížení. Hnízdí v koloniích, L. argentatus někdy hnízdí solitérně. Malé druhy vytváří větší kolonie. Kolonie mohou být smíšené, často například s rybáky a kachnami. Kachny se tím dostaly do ekologické pasti, zjevná výhoda upozornění na jiné predátory je kompenzována predací ze strany racků. Rackové jsou teritoriální, obhajují okolí hnízda. Většina racků hnízdí sezónně, kromě Creagrus furcatus. Mezi mláďaty je častý kainismus. Malé druhy hnízdí ve druhém roce života a velké až po několika letech. Námluvy jsou hlasité a poměrně složité. Celá kolonie hnízdí synchronně. Stavba hnízda je součástí námluv, kopulace jsou velmi časté. Většinou snášejí tři vejce, některé druhy jen dvě (např. rod Rissa). Třetí vejce je obvykle menší než první dvě. Inkubují obě pohlaví, po dobu 24-30 dní. Mláďata se líhnou asynchronně, ale v kratším intervalu než byla snesena. Mláďata se líhnou opeřená, ale zůstávají na hnízdě. Krmí je oba rodiče. Vzletnosti dosahují ve 4-7 týdnech. Mláďata jsou rodiči rozpoznávána pouze u druhů hnízdících na zemi.

Hlavní znaky: Malí až velcí ptáci (25 až 79 cm, 0,1 až 2 kg). Mají dlouhá křídla (ruční část, v níž jsou letky prodloužené), silný jednolitý zobák, nohy s plovací blánou. Výborní letci. Zbarvení kombinace šedé, bílé, černé. Obě pohlaví stejné barvy. Samec většinou větší. Rozšíření: Celý svět; mořská pobřeží i vnitrozemské vody. Hnízdní biologie: Hnízdí na pobřeží. Vejce: 1 až 3. O polokrmivá mláďata se starají oba rodiče. Potrava: Převážně živočišná potrava.

Druhy