Čeleď: stepokurovití (Pteroclididae)

Afrika-Palearktida. Stepokuři jsou malí až středně velcí ptáci (24-40 cm), samci jsou o něco těžší než samice. Mají dobře vyvinuty létací svaly, dokáží rychle vzlétnout. Přestože mají krátké nohy, pohybují se na zemi velmi obratně. Při chůzi nekývají hlavou jako holubi. Vyvýšený zadní prst má pouze rod Pterocles. Za letu připomínají kulíky rodu Pluvialis. Kůže je spíše tvrdá, peří vyrůstá v hustých chomáčích (termoregulace). Mají paosten a opeřené ozobí, rod Syrrhaptes má také opeřené prsty. Na břiše mají hygroskopické peří, které je schopno absorbovat vodu (vznik z prachového peří). Spodina bývá světlejší, na prsou mají často příčné pásky. Samci mívají na hlavě ozdoby. Okolo očí je často modrý kroužek. Primární letky pelichají descendentně, proces je spíše dlouhodobý. Nedospělí jedinci jsou odlišně zbarvení než adultní jedinci.
Obývají aridní oblasti, ale pouze několik druhů je čistě pouštních (např. P. lichtenstenii, Sahara). Většina druhů obývá stepi, někdy vystupují do značných výšek (4 000 m n. m. – Syrrhaptes tibetanus, Himaláje). Jsou gregaričtí, obzvláště v pohnízdním období. Chovají se velmi nenápadně. Svrchu jsou krypticky zbarveni, pokud se přikrčí, jsou téměř neviditelní. Díky semenožravosti nevznikají uvnitř skupin žádné konflikty, ve skupinách není hierarchie. Často se shlukují u vodních zdrojů, mohou vznikat až několikatisícová hejna. Pijí před východem a západem slunce, ale jednotliví jedinci nemusí pít každý den. Za vodou nelétá pouze S. tibetanus. Pokud hejno přilétá k vodní ploše, zpravidla několikrát zakrouží, aby se ujistili, že žádný predátor není na blízku. Některé druhy umí dosednout přímo na hladinu, plavat a také z ní vzlétnout (P. burchelli, J. Afrika). Mají nízký bazální metabolismus, což omezuje vznik endogenního tepla. Obývají oblasti, kde se teplota pohybuje mezi -30°C až +43°C. Během vysokých teplot spoléhají na evaporaci přes kůži a využívají ochlazování hrdelním dýcháním (podobně jako volavky). Systém ochlazování je nejúčinnější v rámci všech pouštních ptáků. Během nízkých teplot okolí jim často poklesne tělní teplota. Využívají prachové koupele, nocují často v hejnech na zemi. Živí se převážně semeny, ale jednotlivé druhy si potravu vybírají (často Fabaceae).
Jsou monogamní, hnízdí solitérně nebo v malých koloniích. Svazky jsou dlouhodobé, před hnízdní sezónou se hejna rozpadají na jednotlivé páry. Námluvy nejsou nijak složité, často jsou omezené na pokyvovámí hlavy. Vzdušný tok mají jen některé druhy (P. alchata), hejno se za rychlého letu rozpadá na páry. Hnízdění je obvykle načasováno podle období dešťů. Hnízdo je jen jamka v zemi, samice snáší 3 vejce, zřídka jen dvě. Inkubují obě pohlaví, u P. namaqua (J. Afrika) střídající pták odhazuje zobákem kamínky. Doba inkubace trvá 20-25 dní, líhnutí je asynchronní. Mláďata jsou prekociální a nidifugní, opouští hnízdo po vylíhnutí. Mláďata jsou podobně zbarvena jako u běhulíků, jsou značně kryptická. Rodiče nosí vodu pro mláďata v opeření břicha, před namočením si pera zobákem čechrají. Mláďata pijí vodu přímo z per. Samci pojmou více vody než samice. Koncové části praporu jsou stočené. Za jednu cestu (až 40 km) mohou donést 10-20 ml vody. U samic jsou také koncové části per stočené, ale nepokrývají takovou plochu jako u samců. Díky této adaptaci mohou stepokuři hnízdit relativně daleko od vodních zdrojů a snižují tím míru kompetice a predace. Řada kulíků si také máčí břicho (preadaptace). Mláďata zůstávají s rodiči až do další snůšky.

Druhy