Zobrazení zdroje stránky Čeleď: potáplicovití (Gaviidae)

Potáplice se vyskytují na severní polokouli. Předpokládají se dvě centra původu: (1) S. Amerika a (2) Eurasie. G. immer a G. adamsonii jsou blízce příbuzné druhy, oba zřejmě vznikly z G. arctica. K odštěpení G. stellata došlo pravděpodobně později (del Hoyo, Elliott, &amp; Sargatal, 1992).<br />
Velikost těla se pohybuje mezi 53 a 91 cm (1-6,4 kg). Obě pohlaví jsou velmi podobná, samci jsou v průměru větší. Krk je silný, zobák úzký a dlouhý. Nozdry jsou úzké a prodloužené, dobře přizpůsobené k potápění. U všech druhů je duhovka červeně zbarvena. Stavbou těla jsou nápadně přizpůsobené k vodnímu životu. Silné a krátké nohy jsou posunuty dozadu. Tarsus je laterálně zploštěn, kvůli minimalizaci odporu vody. Tři prsty na nohou jsou spojeny plovací blánou. Na rozdíl od potápek mají potáplice poměrně dlouhý ocas, který při plavání splývá s hladinou. Většinu času tráví ve vodě, s výjimkou období hnízdění. Mláďata jsou schopná potápění již ve 2-3. dni života. Během potápění mohou dosáhnout hloubky až 75 m, pod hladinou vydrží přibližně 8 minut. Pohon pod vodou zajišťují laterálně vytočené nohy, jen zřídka využívají k manévrování křídla. Potopení začíná pouhým ponořením hlavy pod hladinu, na rozdíl od kormoránů a potápek (předchází skok). Potáplice se dokáží potopit těsně pod hladinu, kdy je vidět jen hlava. Na souši jsou velmi nemotorné, prakticky neschopné chůze. Většinou se posunují po břiše a odstrkují nohama. Takto dokáží překonat i značné vzdálenosti. Křídla jsou relativně malá a úzce zašpičatělá, letové schopnosti jsou dobré, především na velké vzdálenosti. Před odletem potáplice běží po hladině. Totéž platí pro přistání, většinou na vodě. Pouze nejmenší G. stellata je schopna vzlétnout ze souše. Opeření těla je husté a tuhé, měkké a hebké na krku a na hlavě. V hnízdní době je vrch těla černobíle zbarven, kromě černého zbarvení u G. stellata. Spodina těla je světlá v obou šatech. V zimě je zbarvení tmavě hnědočerné, hlava a krk svrchu tmavá, zespodu špinavě bílá. Letky pelichají současně, obvykle na podzim a na jaře. V této době jsou potáplice neschopné letu. Adultního zbarvení mláďata dosáhnou ve 3. roce života. Potáplice se živí převážně rybami, pod vodou je lokalizují vizuálně. V noci se orientují především hmatem. Na podzim se sdružují do velkých hejn a zimu tráví v pobřežních zónách moří.<br />
Potáplice jsou monogamní, s tendencí udržet si stejného partnera po celý život. Páry společně také zimují. Navíc jsou potáplice dosti věrné svému hnízdišti. Tok probíhá na hladině, kýváním hlavy a „hlasitým“ rychlým potápěním samce. Samec také přináší materiál ke stavbě hnízda. Kopulace probíhá na souši, frekvence kopulací je vysoká. Místo kopulace postupem času připomíná hnízdo, tzv. falešné hnízdo. Hnízdiště vybírá samec, nejčastěji malé ostrůvky vegetace na jezeře s dobrým výhledem. Výjimkou je G. immer, která má hnízdo ukryté v husté pobřežní vegetaci. Hnízdo je mělké, nízko nad hladinou. Velké druhy jsou značně teritoriální, zahánějí všechny solitérní jedince svého druhu. Přitom ukazují zbarvení krku a „tancují“ dokola. Před samotným útokem se zdvihají do vzpřímené pozice a posléze hlučně dopadnou na hladinu. G. stellata je také teritoriální, ale obhajuje mnohem menší teritorium v okolí hnízda. Některé páry dokonce vytvářejí semikolonie. Velké druhy brání také místa, kde loví potravu. Snášejí 1-3, nejčastěji 2 podlouhlá vejce v intervalu 2-4 dní. Snůšku inkubují oba rodiče, samice na hnízdě tráví více času než samec. Rodiče zasedají již na 1. vejce a proto se mláďata nelíhnou současně. Inkubace trvá 40 dní. Díky asynchronnímu líhnutí dostává starší mládě více potravy než mladší. Často přežije pouze starší mládě. Mláďata mají tendenci navracet se do místa hnízdiště.
== Druhy ==
* [[potáplice žlutozobá (Gavia adamsii)]]
* [[potáplice severní (Gavia arctica)]]
* [[potáplice lední (Gavia immer)]]
* [[potáplice malá (Gavia stellata)]]

[[Category:Řád - potáplice (Gaviiformes)]]