Zobrazení zdroje stránky Husička vdovka (Dendrocygna viduata)


===== '''Život v přírodě''' =====
[[Soubor:Husička vdovka.jpg|vlevo|355x355pixelů]]
'''''Rozšíření'''''

Husička vdovka patří mezi nejrozšířenější a nejpřizpůsobivější druhy rodu Dendrocygna. V Africe obývá rozsáhlé oblasti od Senegalu až po Etiopii a dále směrem na jih přes Angolu, Botswanu, Mosambik až po Jihoafrickou republiku. Silné populace žijí také na Madagaskaru, kde je druh dlouhodobě stabilní. Mimo africký kontinent je druh hojně rozšířen v Jižní Americe, kde obývá zejména povodí Amazonky, Pantanal, oblast řeky Paraguay a severní části Argentiny. V některých částech Brazílie je natolik početná, že se sdružuje do tisícových hejn. Díky své adaptabilitě osídluje kromě přirozených mokřadů také rýžové plantáže, zavlažovací systémy a umělé nádrže, čímž výrazně rozšiřuje svůj areál. V současné době není považována za ohrožený druh a její populace se celkově jeví jako stabilní až mírně rostoucí.

'''''Biotop'''''

Původním biotopem husičky vdovky jsou mělké tropické mokřady, říční delty, zaplavované savany, sladkovodní jezera a rákosiny. Nejlépe prospívá na místech s bohatým krytem, který tvoří vysoké traviny, ostřice a pobřežní bylinné porosty. Důležitým prvkem prostředí je stálá nebo periodická vodní plocha, protože husičky tráví na vodě značnou část dne. V Jižní Americe se velmi dobře přizpůsobily zemědělské krajině, kde pravidelně navštěvují rýžová pole, která jim poskytují jak potravu, tak bezpečná místa k odpočinku. V období sucha podnikají přesuny za vodou, které mohou být i stovky kilometrů dlouhé, což svědčí o jejich mimořádné mobilitě. Ve volné přírodě vytvářejí složitou sociální strukturu, v níž dominují velká hejna, jež společně vyhledávají potravu a poskytují si ochranu před predátory.

'''''Rozměry'''''

Husička vdovka je středně velký vodní pták. Délka těla obvykle činí 40 až 48 centimetrů, hmotnost dospělých jedinců se pohybuje od 550 do 850 gramů. Rozpětí křídel dosahuje přibližně 70 až 85 centimetrů. Tělo je štíhlé, krk dlouhý a nohy poměrně robustní, což umožňuje ptáku snadný pohyb ve vodní vegetaci. Typickým znakem je kontrastní zbarvení, které vytváří velmi výrazný vzhled – čistě bílá hlava ostře vystupuje proti tmavému krku a hnědavému tělu. Obě pohlaví vypadají podobně, i když samci bývají obvykle o něco větší. Mladí ptáci mají hlavu spíše šedavou, což jim slouží jako kamufláž.

'''''Rozmnožování'''''

V přírodě se husičky vdovky rozmnožují převážně v období dešťů, kdy mají dostatek potravy i vhodných mokřadů. Hnízdo vytvářejí na zemi v hustém porostu, v rákosinách nebo pod keři, často v blízkosti vodní plochy. V některých oblastech však využívají i dutiny stromů nebo umělé konstrukce, což svědčí o jejich adaptabilitě. Samice snáší přibližně 8 až 14 krémových vajec. Inkubační doba trvá 26 až 30 dní. Ochranu hnízda zajišťují oba rodiče, přičemž samec obvykle hlídkuje v okolí. Po vylíhnutí se mláďata rychle osamostatňují a během několika hodin opouštějí hnízdo. Přesto se drží poblíž rodičů, kteří je doprovázejí k vodě a chrání před predátory. Mláďata rostou rychle a plného opeření dosahují přibližně po 6 až 7 týdnech.

'''''Potrava'''''

Přirozená potrava husičky vdovky je velmi pestrá a skládá se převážně z rostlinných zdrojů. Ve volné přírodě sbírá semena vodních rostlin, trav, ostřic a bahenních bylin. Často navštěvuje čerstvě zaplavené louky, kde vybírá semena spadaná na hladinu. Požírá také měkké části rostlin, mladé výhonky, řasy a vodní byliny. Bílkovinnou složku potravy tvoří drobní bezobratlí, jako jsou larvy hmyzu, korýši, planktonní organismy a drobní měkkýši. Tuto potravu vyhledává především v době rozmnožování, kdy je zvýšená potřeba proteinu.

===== '''Chovné zařízení''' =====
V chovu je nezbytné poskytnout husičce vdovce výběh, který napodobuje její přirozené prostředí. Doporučuje se prostorná venkovní voliéra nebo oplocený výběh, který obsahuje travnaté plochy i vodní část. Ideální je jezírko o ploše alespoň několika metrů čtverečních, ale větší plocha bývá vždy výhodou. Hloubka vody nemusí být velká, protože husičky se nejčastěji zdržují na mělčinách. Výběh by měl mít pozvolné břehy, protože ptáci často vystupují na souš, kde odpočívají a suší peří. Vegetace v podobě travin, rákosu, ostřic nebo nízkých keřů poskytne dostatek úkrytů a může sloužit i jako potenciální hnízdní materiál. V oblastech s chladnější zimou je vhodné vybudovat vyhřívaný úkryt, který poskytne suché prostředí chráněné před větrem. Oplocení musí být minimálně 1,8 metru vysoké nebo překryté sítí, protože husičky jsou velmi dobrými letci.

===== '''Chov''' =====
Husička vdovka je vysoce společenský druh, a proto se vždy doporučuje chovat ji minimálně v páru neboje lépe ji chovat ve stabilní skupině. Samotní jedinci mnohem více stresují, jejich kondice klesá a zvyšuje se náchylnost k onemocněním.

Husičky se v zajetí chovají klidně, ale při manipulaci mohou být velmi plaché a rychlé, což často vede k úrazům, pokud není voliérový prostor dostatečně bezpečný. Z tohoto důvodu je důležité zajistit měkké oplocení bez ostrých hran, o které by se ptáci mohli zachytit. Ve skupinách se obvykle chovají bez problémů, i když během nástupu hnízdní sezóny mohou být samci teritoriálnější a mohou se objevovat drobné potyčky. Tyto konflikty jsou však obvykle krátkodobé a vyřeší se samy, pokud je voliéra dostatečně prostorná.

Pro chov je ideální, když mají ptáci stálý přístup k vodní ploše, protože husičky se velmi rády koupou. Husičky se běžně koupou několikrát denně, a proto by voda měla být čistá a pravidelně měněná nebo mít vlastní filtraci. Pokud je ve voliéře větší rybníček, je volba ideální, protože ptáci mohou volně plavat a chovat se přirozeněji.

Při chovu v párech se doporučuje ponechat ptáky pohromadě celoročně, protože si vytvářejí silné partnerské vazby. V případě chovu ve větší skupině se osvědčuje zachovat stálou sestavu bez častého přidávání nových jedinců. Nové ptáky je vždy vhodné dávat do skupiny postupně, ideálně s možností vizuálního kontaktu přes dělící stěnu, aby bylo zmírněno riziko agresivního chování při přímém setkání.

Husička vdovka je druh, který se v zajetí dokáže poměrně dobře rozmnožovat, ale k tomu potřebuje dostatek klidu a vhodné hnízdní možnosti. Nadměrný stres může vést ke snížené oplozenosti vajec nebo dokonce k opuštění snůšky.
[[Soubor:Husička vdovka 1.jpg|vpravo|355x355pixelů]]
Husičky jsou obecně odolné, ale mohou být náchylné na bakteriální infekce v případě špinavé vody nebo špatné hygieny ve voliéře. Proto je zásadní udržovat prostředí suché, čisté a pravidelně dezinfikované. Kvalitní písek nebo štěrk na podlaze voliéry usnadní udržování čistoty a zároveň umožní ptákům přirozeně se pohybovat.

Dalším důležitým faktorem je dostatek prostoru pro let, pohyb a hledání potravy. Husičky jsou aktivní ptáci a nesprávné podmínky, jako je příliš malá voliéra nebo chybějící různé úrovně prostředí, mohou vést k obezitě, stresu a snížené chovné úspěšnosti. Vhodné je doplnit prostředí o nízké keře, traviny, kořeny, kameny či kmeny, které napodobují přírodní prostředí a podporují přirozenou aktivitu.

Při správném vedení chovu se husičky vdovky dožívají několika desítek let v dobré kondici a pravidelně se rozmnožují.

'''Hnízdo'''

'''''Druhy hnízd'''''

Košíkové hnízdo

* průměr: 40–55 cm
* výška stěn: 15–20 cm
* materiál: pevné přírodní pruty - nejlépe vrbové
* výhody: výborně drží tvar, dobré proudění vzduchu, přirozený vzhled

Dřevěný nízký box / “polo-budka”

* rozměry dna: 45 × 45 až 60 × 60 cm
* výška: 20–25 cm
* vchod: otevřená přední strana nebo oválný vstup vysoký 15–20 cm
* výhody: stabilita, ochrana před průvanem, lehké zakrytí

Přírodní zemní hnízdiště

* vyhloubená mělká jamka vystlaná materiálem
* vhodné pouze do velkých voliérových zahrad, kde nehrozí vlhkost



'''''Umístění hnízda'''''

Polohování v rámci voliéry

Hnízdo musí být situováno do maximálně klidné části voliéry. Doporučuje se:

* umístění do soukromé zóny, která není v přímém kontaktu s průchodem chovatele,
* umístění za vegetací, keři, trávami nebo rákosím,
* minimální vzdálenost mezi jednotlivými hnízdy při chovu více párů je 3–4 metry, ideálně s vizuální bariérou,
* výška nad zemí 0–20 cm (některé páry preferují hnízdo přímo na substrátu).



'''''Zavětrování a zastínění'''''

Husičky preferují hnízdo:

* v pološeru,
* s ochranou proti přímému slunci,
* s dobrou ventilací, ale bez průvanu,
* mimo místa, kde se zdržuje větší část hejna.

Hnízda by neměla být blízko vodní plochy — přílišná vlhkost způsobuje plesnivění materiálu a ochlazování vajec.

'''''Materiál pro vystlání hnízda'''''

Samice obvykle sama doplňuje hnízdo materiálem, ale chovatel by měl nabídnout:

* suchou slámu (nejvhodnější),
* jemnou trávu,
* suché rákosové listy,
* peří (je-li dostupné),
* kokosová vlákna.


'''''Konstrukce vstupu a výška okraje'''''

Husičky nejsou šplhavé ani skákavé ptáky, proto vstup musí být:

* široký 20–30 cm,
* bez vysokého prahu,
* okraj přední strany maximálně 5–8 cm, aby se ptáci nezachytili křídlem či nohou.

Nadměrně vysoké okraje brání plynulému vstupu a mohou vést ke zranění křídel.

'''''Množství hnízd'''''

Pro skupinový chov je nutné zajistit:

* více hnízd, než je párů (např. 3 hnízda pro 2 páry).

Tím se předejde sporům o hnízdní místa. Pokud mají ptáci možnost volby, zvyšuje se úspěšnost hnízdění.

'''''Ideální počet hnízd ve voliéře (praktická doporučení)'''''
{| class="wikitable"
|Počet husiček
|Doporučený počet hnízd
|-
|1 pár
|2 hnízda
|-
|2 páry
|3–4 hnízda
|-
|3 páry
|5 hnízd
|-
|Hejno 6–10 ks
|4–6 hnízd rozložených po celé voliéře.
|}

===== '''Krmení''' =====
Výživa v zajetí by měla co nejvíce odpovídat přirozené potravě. Základem jsou kvalitní směsi pro vodní ptactvo, které obsahují pečlivě vyvážené množství živin. Krmení však lze doplnit obilovinami, jako je pšenice, oves, ječmen a kukuřice. Důležitou součástí jídelníčku je zelená píce – vojtěška, jetel, mladé trávy, listy salátu, špenát, pampeliškové listy či vodní rostliny. Ptáci velmi oceňují vodní vegetaci, jako je okřehek. V době hnízdění je vhodné zvýšit přísun bílkovin, například pomocí granulovaných směsí, hmyzí moučky, sušeného hmyzu nebo menšího množství vařených vajec. Krmivo by mělo být podáváno v suché části výběhu i na hladině, protože husičky přijímají potravu charakteristickým sbíráním z povrchu vody.

===== '''Klimatické podmínky''' =====
Husička vdovka pochází z teplých oblastí, proto preferuje mírné až teplé klima. Přesto je poměrně odolná vůči chladnějším teplotám, pokud nejsou extrémní nebo dlouhodobé. V zimním období je nezbytné chránit ptáky před mrazem, větrem a vysokou vlhkostí. Úkryt by měl být suchý, dobře větraný a opatřený silnou vrstvou podestýlky. V mrazivých dnech by neměla voda v jezírku zcela zamrzat, nebo by měl být ptákům poskytnut náhradní zdroj vody. V letních měsících je zásadní zajistit stín a dostatek čerstvé vody, protože vysoké teploty mohou vést k přehřátí. Koupání je pro husičky životně důležité nejen kvůli termoregulaci, ale také kvůli péči o peří.
[[Kategorie:Popsané druhy]]