Čeleď: puštíkovití (Strigidae)

Kosmopolitní čeleď. První fosilní záznamy pocházejí již ze svrchní křídy, hlavní radiace probíhala pravděpodobně v paleocénu a eocénu (50 mil. let). Čeleď se člení do tří podčeledí: (1) Striginae, (2) Surniinae a (3) Asioninae, středně velcí, „ouškatí“ (Pseudoscops, Asio, Nesasio). Striginae se dělí do tří tribů (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1999):
(1) Otini – kosmopolitní, středně velcí, krátkonozí s „oušky“ (Otus, Pyrroglaux, Gymnoglaux, Ptilopsis, Mimizuku)
(2) Bubonini – kosmopolitní, velcí (Bubo, Ketupa, Nyctea, Scotopelia)
(3) Strigini – kosmopolitní, lesní, středně velcí (Strix, Jubula, Lophostrix, Pulsatrix)
Surniinae se dělí do tří tribů:
(1) Surnini – kosmopolitní, středně velcí, různé biotopy (Surnia, Glaucidium, Xenoglaux, Micrathene, Athene)
(2) Aegoliini – většinou Holarktida, malí, lesní (Aegolius)
(3) Ninoxini – Starý svět, různě velcí, centrum rozšíření Australasie (Ninox, Uroglaux, Sceloglaux)
Podle mitochondriální DNA se dělí do podčeledí Ninoxinae, Surninae a Striginae. Rod Asio se dnes nachází uvnitř podčeledi Striginae. Podčeleď Ninoxinae je bazální a podčeleď Striginae je neodvozenější. Rod Megascopus (novosvětští výrečci) představuje samostatnou vývojovou linii v rámci Striginae, rod Otus je v rámci Striginae bazální skupinou. Nejodvozenější skupinou je rod Bubo (Wink, El-Sayded, Sauer-Gürth, & Gonzalez, 2009).
Malí až velcí ptáci (12-75 cm). Mají velkou hlavu, oddělené kruhové faciální disky, spíše krátký ocas, kryptické zbarvení a holou kostrční žlázu. Zygodaktilní noha má vratiprst, dráp 3. prstu má velmi ostré hrany. Zygodaktilní noha je v tomto případě spíše adaptací k sezení na větvích. Rody Ketupa a Scotopelia nemají opeřené nohy, na spodní straně prstů jsou ostré výběžky k usnadnění manipulace s rybami. Opeřené prsty nemají také druhy, které se často živí hmyzem. Třetí prst je delší než druhý. Často mají barevnou duhovku. V chladných podmínkách žijí větší formy druhů (Bergmanovo pravidlo). Vzhledem k noční aktivitě nemají pohlavní dimorfismus ve zbarvení, nejvíce dimorfní je rod Nyctea (24 hodin světla). Samice jsou větší než samci. Nemají paosten ani vole. Peří je podobně jako u Tytonidae hebké. Pelichání ocasu a letek je často velmi rychlé, první pelichání je většinou kompletní (kromě např. rodu Athene). Nedospělí jedinci vypadají podobně jako adultní. Druhy s denní aktivitou mají zezadu na krku světlé skvrny, tzv „falešné oči“ (rody Nyctea, Glaucidium). Často mají prodloužená pera v příuší, především zástupci podčeledi Striginae. Mají asymetrické vyústění zvukovodů. Rod Aegolius má vývody symetrické, prodloužené podél celé výšky hlavy. Dokáží měřit vzdálenost podle rychlosti zvuku. Mají velké oči, jsou tubulární se sklerotikálním prstencem a směřují dopředu (binokulární vidění). Dokáží otočit hlavu o 270°. Noční vidění je omezené, ve dne vidí dobře. Mají velkou zornici, umožňující v noci dopad více světla na sítnici. Některé barvy nejsou schopné rozeznat (např. šedá a červená u rodu Strix). Zobák je krátký, zahnutý s ostrými hranami u menších druhů (rod Glaucidium). Ozobí je lemováno řadou hmatových per. Nestrávenou potravu vyvrhují ve formě vývržků, podobně jako řada dalších ptáků (např. kormoráni, čápi, volavky, dravci, rackové, slukovití, krkavcovití, brhlíkovití, lesňáčci a ťuhýci).
Obývají celou řadu biotopů, vyhýbají se extrémním nadmořským výškám. Nevyskytují se v Antarktidě. A. flammeus kolonizovala také většinu oceánických ostrovů světa. Některé druhy jsou pozemní (A. cunicularia, Nový svět). Více než 90% druhů obývá deštný les. Mezi pravé nelesní druhy patří pouze druhy rodů Nyctea, Athene, Asio a Strix butleri. Rybožravé druhy jsou vázané na sladkou vodu. Druhy mírného pásu jsou většinou široce rozšířené. Většinou jsou sedentární, Otus scops migruje. Většinou mají noční aktivitu, ve dne jsou často napadáni jinými živočichy („mobbing“). Nejvíce denní aktivitu má rod Glaucidium. Na hnízdě občas využívají zastrašovací postoje s roztaženými křídly. V porovnání s ostatními ptáky mají nižší bazální metabolismus. Jsou solitérní a teritoriální. Sociální jsou pouze Athene cunicularia, Asio otus, Asio flammeus a Asio capensis (především zimní stávaniště). Žádný druh není vyloženě koloniální. Allopreening byl zaznamenán u 17 druhů (např. Strix uralensis, Glaucidium passerinum, Athene noctua). Hlasové projevy jsou důležitou součástí námluv a obhajoby teritoria. Potrava je velmi různá, od hmyzu po velké obratlovce. S dravci si nepřímo kompetují o zdroje potravy (exploatační kompetice). Velikost potravy koreluje s tělesnou velikostí druhu. V rámci čeledi není žádný druh čistě hmyzožravý, ale hmyz je často podstatnou součástí potravy. Ryby a krabi žerou rody Bubo, Scotopelia a Ketupa, ale u žádného druhu není specializace úplná. Bubo blakistoni (V Asie) někdy brouzdají v mělké vodě, ostatní druhy loví ryby z posedu. Rybožravé druhy loví ve dne i v noci. Řada druhů jsou potravní generalisté (např. Bubo bubo, Strix aluco), některé druhy jsou specialisté na drobné savce (rody Aegolius, Asio). Generalisté se vyskytují hlavně v tropech. Často vykrádají hnízda jiných ptáků. Netopýři tvoří pravidelnou kořist u rodů Otus, Bubo, Strix a Ninox.
Většina druhů je monogamních, svazky jsou víceleté (rody Strix, Bubo, Otus) nebo jednoleté (rody Asio, Aegolius). Krátkodobé svazky mají hlavně nomadické druhy (A. flammeus). Polygamie byla zjištěna u osmi druhů, většinou specializovaných na lov drobných savců (Otus scops, Nyctea scandiaca, Strix aluco, Strix uralensis, Surnia ulula, Asio otus, Aegolius acadicus, Aegolius funereus). Většinou se jedná o simultánní bigynii. Primární samice snáší více vajec než sekundární. A. funereus má občas sekvenční polyandrii, samice opustí mláďata před vyvedením a vyhledá dalšího samce. U stejného druhu byla také zaznamenána polygynandrie v letech hrabošího optima. Načasování hnízdění závisí na nabídce potravy, tropické druhy většinou hnízdí na konci období dešťů. Námluvy většinou zahrnují hlasové projevy a nošení „dárků“, rod Asio tleská křídly. Velikost snůšky závisí na potravní nabídce a délce fotoperiody, druhy specializované na drobné savce mají snůšky větší. Jedinci, kteří zahnízdí na konci sezóny, mají snůšky menší. Nestaví vlastní hnízdo, využívají cizí hnízda (rod Asio) nebo hnízdí v dutinách (rody Otus, Strix, Aegolius, Glaucidium), v norách (A. cunicularia, občas A. noctua) nebo na holé zemi (rody Nyctea, Bubo). Vejce jsou čistě bílá, jsou snášena ve 2-3 denních intervalech. Inkubují pouze samice, inkubace trvá 15-35 dní. Potravu mláďatům zpočátku přináší jen samec, později také samice. Teritoria samců jsou dlouhodobě využívána.

Hlavní znaky: Menší nebo velké sovy, aktivní v noci, ale i ve dne (12 až 75 cm, 40 g až 4 kg). Kruhový závoj, velké oči. Hlava velká, často peří v podobě oušek. Nohy kratší než ocas. Běháky i prsty často opeřené; ne však u rybožravých druhů, které mají zhrublou kůži. Často velmi dlouhé drápy. Stromové i pozemní druhy. Rázný, bezhlučný let na velkých širokých křídlech. Letky jsou roztřepené, což umožňuje tichý let nočních dravců. Měkké a husté opeření zkresluje obrys těla. Peří skvrnité nebo pruhované, hnědavé nebo šedé, nenápadné, stejné u obou pohlaví. Samice jsou zpravidla větší. Rozšíření: Světové, kromě AN; lesy, stepi, pouště, tundra. Většinou stálí. Hnízdní biologie: Hnízdo často ve starých hnízdech jiných ptáků (havranovití) nebo v dutinách stromů. Vejce: 1 až 7, bílá, Sedí oba rodiče nebo jen samice 15 až 35 dnů; 1 hnízdění. Mláďata nidikolní, 24 až 52 dnů; opouštějí však hnízdo ještě před vzletností. Potrava: Drobní obratlovci, také ryby, žížaly a hmyz. Kořist zabíjejí drápy a polykají celou.

Druhy