Čeleď: bažantovití (Phasianidae)

Bažanti jsou nejúspěšnější skupinou hrabavých, obývají celý Starý svět. K bažantům se někdy do stejné čeledi řadí také krocani (Melagrididae), tetřevovití (Tetraonidae), perličky (Numididae) a křepelové (Odontophoridae). Vnitřní členění dosud není uspokojivě vyřešeno, původní členění na podčeledi Perdicinae a Phasianinae pravděpodobně neodpovídá skutečné fylogenezi (Shen, et al., 2014). Členění do rodů je obecně přijímáno, s výjimkou rodů Gallus, Polyplectron a Lophura. Čeleď většinou bývá členěna do několika podčeledí (del Hoyo, Elliott, & Sargatal, 1994):
(1) Pavoninae zahrnují bažanty paví (Argusianus, Afropavo).
(2) Gallinae zahrnují křepelky (Coturnix), koroptve (Perdix), frankolíny (Francolinus) a řadu dalších rodů (např. Lerwa, Tetraogallus, Tetraophasis, Tropicoperdix, Arborophila, Alectoris, Bambusicola, Pternistis, Scleroptila, Dendroperdix, Peliperdix, Ortygornis, Perdicula, Cryptoplectron, Ophrysia, Ammoperdix, Anurophasis, Synoicus, Margaroperdix, Caloperdix, Melanoperdix, Rollulus, Haematortyx, Rhizothera).
(3) Phasianinae s „pravými“ bažanty (např. Phasianus, Chrysolophus, Syrmaticus, Calophasis, Lophura, Crossoptilon).
(4) Tragopaninae (satyrové) společně s druhem Ithaginis cruentus.
Velikost těla je značně variabilní (14-250 cm; 0,04-6 kg), nejsou příliš specializovaní. Samci jsou větší než samice, u křepelek (rod Coturnix) jsou samice o něco větší než samci. Zobák je poměrně krátký a silný. Někteří bažanti mají zobák delší (rod Lophophorus). Nohy jsou velmi silné, před nebezpečím preferují běh po zemi. Samci mají často ostruhy, např. rod Galloperdix a Tragopan blythii jich má dokonce několik. Délka ostruhy hraje významnou roli během pohlavního výběru. V rámci Phasianinae jsou časté ozdoby hlavy a krku (rody Tragopan, Lophura), dlouhý ocas nebo křídla (rod Argusianus). Některé druhy mají chocholky (rody Rollulus, Afropavo). V klidu jsou tyto ozdoby většinou nenápadné. Prodloužené „uši“ má rod Crossoptilon. Krční límce má rod Chrysolophus. U Perdicinae je pohlavní dimorfismus ve zbarvení méně častý. U monogamních nelesních druhů není dimorfismus nápadný, nejvýraznější dimorfismus se vyskytuje u lesních druhů. Pelichání v prvním roce je kompletní. Podle způsobu pelichání byla čeleď členěna na několik podčeledí. Jedná se o pelichání ocasu, centrifugální (praví bažanti) vs. centripetální (rody Tragopan, Francolinus, Perdix atd.), pelichání navíc může začínat od druhého (rod Afropavo) nebo třetího pera (např. rod Arguasianus).
Většina druhů je sedentárních, ale např. Coturnix coturnix migruje. Druhy podčeledi Phasianinae se vykytují prakticky jen v Asii s výjimkou rodu Afropavo. Navíc jsou běžné introdukce. Zástupci podčeledi Perdicinae se vyskytují v celém Starém Světě. Perdicinae obývají v otevřené biotopy s výjimkou tundry, Phasianinae obývají lesy. Obývají také horské oblasti až do 5 000 m n. m (rod Tetraogallus, Kavkaz). Některé druhy obývají lesy i otevřená prostranství (Francolinus bicalcaratus, Afrika). Většinou žijí solitérně, Phasianinae se v období námluv shromaždují. Mají denní aktivitu. Potrava je většinou sbírána ze země, zahrnuje rostlinnou i živočišnou složku. Některé druhy jsou vegetariánské (rody Tetraogallus, Lerwa, Ithaginis). Tropické druhy se často živí termity a hlízami. Mláďata se živí hmyzem častěji než dospělí jedinci.
Vykazují prakticky všechny typy sociálních svazků, kromě polyandrie. Svazky jsou krátké, často jsou omezené jen na kopulaci. Samci se o mláďata většinou nestarají. Monogamní druhy mají svazky delší, trvají po dobu hnízdění a oba rodiče vychovávají mláďata. Zástupci podčeledi Perdicinae jsou spíše monogamní. Druhy podčeledi Phasianinae jsou často polygynní, a to buď sekvenčně (rody Tragopan, Coturnix adansonii) nebo simultánně (rody Phasianus, Chrysolophus). Samci mohou tokat solitérně (většinou) nebo v lecích (pouze rod Afropavo). Samci v prvním případě jsou značně teritoriální. Vznik různých reprodukčních systémů se vysvětluje dvěma způsoby: (1) biotopem (roztroušená potrava v otevřených biotopech, shlukovitá v lesích; predace) a (2) hlídáním partnera (u lekových druhů může samec kontrolovat více samic najednou). Hnízdění je většinou sezónní. Námluvy jsou velmi ritualizované, samci většinou ukazují ozdoby a přitom produkují celou škálu zvuků. U monogamních druhů se námluvy omezují jen na pohybové aktivity. Hnízdo bývá umístěno na zemi, staví jej pouze samice. Velikost snůšky se mění v závislosti na zeměpisné šířce, v tropech kladou jen několik vajec. U monogamních druhů se na inkubaci podílí i samec, doba inkubace trvá 14-25 dní. Mláďata jsou prekociální, u některých druhů (Coturnix delegorguei) jsou mláďata schopná letu již v 5. dni života. Pohlavní dospělosti většinou dosahují v prvním roce života.

Hlavní znaky: Malí až velcí ptáci (14 až 250 cm, 40 g až 6 kg). Zavalité tělo, krátký zobák, krátký nebo velmi dlouhý ocas. Špatní letci. Opeření nenápadné nebo pestré. Samci větší, pestřejší. Rozšíření: WP, EP, OR, AF, AU; od lesů po otevřené pláně. Převážně stálí. Hnízdní biologie: Hnízdo kotlinka na zemi. Vejce: 2 až 20. Na vejcích sedí u většiny druhů pouze samice, u jiných pouze samec. Potrava: Všežravci.

Druhy